Blansko-Klepačov 14. 10. 2015

16.10.2015 14:58

Dnes máme doma, ve firmě i v SURF clubu pěkně živo. Tedy vše začalo již včera, velké přípravy, hlavně v SURF clubu. Ve studiu televizním i nahrávacím se děje stále něco, tak to není novinkou. Kromě toho, že v audiu se točí momentálně kytary a bicí do CD 28 Vůně růží. Připravujeme již celý týden koncertní program na středeční podvečer. Počítače si vůbec neodpočinou, ale nakonec jsou to jen stroje a jsou tu proto, aby sloužily a pomáhaly lidem. Je třeba je řádně využívat. Venku po oknech stékají kapky deště, slyším i jak bubnují do střechy. To je škoda, že zrovna dnes prší, myslím si. No, je podzim a vím, že to k němu patří. Předvčerejškem se nám na Blanensku kouřilo od pusy, taková tu byla zima. Mimochodem někde jsem četla, nebo zaslechla, že prý má být jedna z největších zim za posledních 50 roků. To není příliš veselá zpráva. No, ale to nijak neovlivníme. Veselá zpráva je, že zatím nesněží a k nám jedou SURFáci. Všichni, co se nahlásili na dnešní program, jsou již na cestě. Většina přijede auty, ale ti od Prahy se vezou vlakem, který jako vždy má zpoždění. Nevím proč. Nikde se prý zbytečně nestálo a přesto 20 minut zpoždění. Je pravdou, že to vcelku nikomu nevadí. Naštěstí se to vše dá sledovat na internetu a tak mi Lenka dává zprávy o tom, kdy mám vyrazit na nádraží. Zde máme sraz s Davidem a Vaškem, abychom účastníky zájezdu odvezli do naší výborné cukrárny. Je léty vyzkoušená a jako jediná přežila všechny režimy. Ti, co přijeli auty, jsou již uvnitř a mlsají. Otáčím auto a odjíždím zpět na Klepačov. Se všemi SUFáky zůstává Vašek, co se dělo přesně nevím, vím jen, že panuje spokojenost. Také vím, že proběhla návštěva Blanenského muzea. Já jsem ve firmě a dodělávám poslední přípravy na večerní koncert. Bude to opět premiéra, ale zatím moc předbíhám. Po třinácté hodině odpolední přijíždějí první auta z města. Postupně se usazují do sálu v našem SURF clubu, kde za pár okamžiků na stolech zavoní polévka. Už, už se to nosí, z talířků se kouří a v sále se rozhostilo ticho. To jak všichni jedí a jsou vychovaní, že u jídla se nemluví. Ve fritě se otáčejí vypečené řízečky, na které již čeká na talířích bramborový salát. Také jsem dostala a pochutnala si. Vše jde zatím podle plánu. Po chvilce je po všem, takovou práci to vždy dá a snědeno je to za pár okamžiků. No, tak to prostě je. Beru si mikrofon a všechny oficiálně vítám. Máme tu současnou prezidentku SURF clubu paní Jitku Dolečkovou a exprezidenta pana Václava Dvořáka. Oba dva si zvu k sobě, probíhá mini interview a oba dva zdraví přítomné. Vašek se šibalsky Jitky ptá, zda bude kandidovat i v příštím roce. Jitka odpovídá kladně, že ano, na to se Vašek usmívá a odpovídá. To je sice pěkné, ale nech si zajít chuť, protože SURF club volí prezidenta vždy jen na rok a na jedno volební období. Smích se nese po sále, nejsem si jistá, zda jsem použila přesně ta slova, jak byla vyřčena, ale všichni jsme se pěkně zasmáli. Na pomyslném jevišti je s námi i Lenka, která si pro nás připravila povídání o cestě po Kanadě a USA.  Vašek to celé hezky uvedl a předal slovo Lence. Vy, kteří Lenku znáte, tak byste ji v tento moment vůbec nepoznali. Povídala, vzpomínala, zkrátka mluvila, což je u Lenky ne příliš časté. Vašek opět komentuje celou situaci, že tolik slov Lenka nevyslovila za těch 20 roků, co je u nás ve firmě. A ještě dodal, že doufá, že si to nevyčerpala na dalších 10 roků dopředu. I já bych ráda poděkovala Lence za milé vyprávění. Lenka jela vlastně po našich stopách. Navštívila krajany a všichni se o ni velmi vzorně postarali. Viděla kus světa a má pěkné zážitky. Při jejím povídání jsem si naši cestu znovu připomněla. Mezi povídáním jsme pouštěli písničky z DVD S písničkou po Kanadě. Po každé skladbě jsme zase my s Vaškem povykládali, kde to bylo a přidali nějaké historky a zážitky. Vašek byl včera velmi dobře naladěn a tak si hlavně dělal legraci ze své hudební kolegyně. Neměla jsem šanci se bránit. Jeho výroky jsou krátké, stručné a musím říct, že se i někdy strefí, tak se zasmějeme a o tom to vlastně je. Lidé nejedou přes celou republiku do Blanska za Evou a Vaškem, aby se mračili, nebo plakali. Jeli se pobavit a setkat se s kamarády. Byli tu i noví, co byli s námi v Opatiji a stali se členy SURF clubu. Odpolední program jsme zakončili písničkou. Vašek nám dal pokyny a řekl všem, co bude následovat. Ti, co mají zájem, se jdou podívat do studia a ti ostatní se jdou třeba projít, anebo jen tak odpočívají. Mezitím se celý sál musí připravit na večerní koncert. V tuto chvíli se připojují i některé SURFačky (holky, děkuji vám za pomoc se židlemi, stoly i se světly). Na večerní koncert máme vyprodáno, z toho máme všichni radost. Je to můj 6. koncert v pořadí zde v SURF clubu. Snažíme se přinést vždy něco nového. Dnes je to první koncert v Surround zvuku s živými muzikanty. Jeden podobný koncert již proběhl, ale to byla pouze malá ukázka. Dnes to bylo naostro. To, jak jsme vše připravovali, vám nebudu popisovat. Článek by se mohl značně prodloužit a pak by mě někteří mohli vyčítat, že mé články jsou příliš dlouhé… A tak vám jen napíši, že jsme nic nepodcenili, i když jsme všichni věděli, že jdeme do něčeho úplně nového. Nevěděli jsme, jak to v praxi bude znít. Ve studiu si to připravíme a v sále to zní zcela jinak, je to jiný prostor. Když je sál plný lidí, opět se zvuk mění a tak jsme s tím trošku počítali. V hlavě mi zněla myšlenka zapírat, zapírat a zase zapírat – pamatujete, kdo ji řekl? Pan Plzák. I když vás při tom chytnou, tak zapírat. V mém případě je to, když by někdo udělal jakoukoliv chybu, nedát na sobě nic znát, a když muzikanti začnou hrát polku a já začnu zpívat tango, tak se usmívat a dělat, že to tak patří. Věřím, že jste mě nyní pochopili. Pravdou ale je, že když hrajeme s Vaškem polku, tak jsou tací, co tancují valčík a vůbec jim to nevadí, to jsou šťastní lidé. Koncert mám již dnes za sebou. Nyní již jen na něj mohu vzpomínat, říkat si, co jsem mohla udělat jinak, nebo zda to bylo dobré, nebo vybrali jsme ty správné písničky, nebo… A to je tak do nekonečna. Jsme na prahu něčeho nového. Chci poděkovat vám všem, kteří nám fandíte a taky, když nám řeknete své názory. Nemusím se s nimi ztotožnit, ale ráda si je poslechnu. Je dobré mít jasnou koncepci, za kterou jdete, ale také je dobré si poslechnout i druhé pocity a myšlenky. Ne ale takové, které vám řeknou to je pardon blbý, nebo to je špatný, a když se zeptáte a jak by to tedy mělo být, anebo jak by to bylo dobrý a vy slyšíte jen – no nevím, tak takové připomínky neberu. Beru to, co nás posune dopředu. Jo a ještě něco, Eva a Vašek byli, jsou a budou stále. Nic nekončí, jen něco nového začíná.

PS: děkuji za krásné květiny, které v celé naší firmě zdobí a provoní náš vestibul.

Fotogalerie: Blansko-Klepačov 14. 10. 2015

/album/fotogalerie-blansko-klepacov-14-10-2015/dscn5612-jpg/ /album/fotogalerie-blansko-klepacov-14-10-2015/dscn5613-jpg/ /album/fotogalerie-blansko-klepacov-14-10-2015/dscn5614-jpg/ /album/fotogalerie-blansko-klepacov-14-10-2015/dscn5615-jpg/ /album/fotogalerie-blansko-klepacov-14-10-2015/dscn5625-jpg/
/album/fotogalerie-blansko-klepacov-14-10-2015/dscn5630-jpg/ /album/fotogalerie-blansko-klepacov-14-10-2015/dscn5636-jpg/ /album/fotogalerie-blansko-klepacov-14-10-2015/dscn5639-jpg/ /album/fotogalerie-blansko-klepacov-14-10-2015/dscn5643-jpg/ /album/fotogalerie-blansko-klepacov-14-10-2015/dscn5651-jpg/
1 | 2 >>