Brodek u Prostějova 16. 9. 2010

Čtvrtý den v tomto týdnu jedeme na Hanou do Brodku u Prostějova. Jestli pak se tady ještě mluví hanácky. Jsem mile překvapena, tradice se udržují, i když ale bohužel postupně mizí. „Mladí nechcó mlovet po hanácke,“ tak zněla odpověď. Zrekonstruovaný sál je v plné polní. Technik, domovnice a kulturní pracovnice. Venku je krásný den. Což je výborné, jen se nám to ale moc nehodí. Okna nemají zatemnění a sluníčko osvětluje i stěnu, kde stojí naše promítací plátno. Už jsou všichni na místě. Je to koncert s promítáním, ale nic není vidět. Nikdo se nezlobí, lidé se baví a u „Důchodcovské“ se i smějí. Ve druhé půli sluníčko už nesvítí, tak i na plátně se objevil obraz. Už je to takzvaná „klasika“. Zpíváme písničky a na plátně se odehrává děj. V publiku sedí i tací, se kterými se uvidíme i zítra v naší Hospůdce. „Dnes si vás poslechneme a zítra si zatancujeme,“ říká věrný posluchač, u kterého jsme se ještě zastavili na krátkou návštěvu po koncertě. Už padá rosa a je celkem chladno. Kolik pak ještě bude letos tak krásných dní jako ten dnešní?