Cholenice 11. 8. 2010

18.08.2010 20:56

„Tak kampak dnes jedete?“ ptá se mě soused. Vidí, že si balím do auta oblečení a tašku. „Do Čech, sousede, do Čech.“ „A to se budete ještě v noci vracet domů?“ „Kdepak,“ odpovídám zvědavému sousedovi, „zůstáváme tam tři dny, bereme to přes Cholenici u Jičína, na jih do Kašperských Hor a zpět domů přes Pozďatín u Třebíče.“ Nejsem si jistá, zda jsem ho uspokojila. Rychle sedám do auta a dělám, že něco píši. Tři hodiny jízdy máme před sebou. Z Hradecké dálnice odbočujeme na Poděbrady. Ještě pár kilometrů a jsme na místě. Slunce svítí až pálí, to nevěstí nic dobrého. Sportovní areál uprostřed vesnice je zaplněn lavicemi. „Rok a půl na vás čekáme,“ vítají nás pořadatelé v čele s panem starostou. I on je v pracovním, později je k nepoznání. Je tu plno těch, kteří za námi chodí, když v okolí někde vystupujeme. Je to zvláštní. Známe se od vidění, kývneme na sebe hlavou, usmějeme se a jsme rádi, že se vidíme. Tak je to tak s mnohými z vás, našimi posluchači. Vidíme se třeba třikrát za rok, ale protože se vidíme vždy při příjemných chvilkách, tak je nám hezky. Zahajujeme náš koncert a já vidím, jak si lidé vybalují deštníky. Co? Snad neprší? Je to tak. Během písničky se snažím vše, co leží na kraji jeviště posunout dozadu. Vašek hraje a já běhám s mikrofonem, zpívám a u toho uklízím. Z prvních lavic mi přišli na pomoc diváci. Skončila první písnička a déšť také. Že by jen přeháňka? Jedeme dál a já sestupuji do publika. Zde je mi vždy příjemně. Je to pocit, který vždy cítím hluboko uvnitř. Stále mě to „TAM“ táhne. Cítím pozitivní vlny, které si předáváme navzájem. Dříve jsem se styděla koukat se do očí, dnes je to silné pojítko mezi mnou a vámi. První poločas jsem stále dole. Procházím řady lavic. Občas dám někomu mikrofon, aby si zazpíval. Padesát pět minut trvá první půle, kterou zakončuji Cappuccinem. Zvu malé holčičky, aby si šly zatancovat, je jich tu hodně, pobíhají okolo mě a tancují. Přišly s babičkami a dědečky na kultůru. Po skončení se všem musíme podepsat na ruce, tváře, čela, to budou mít rodiče - rockeři radost! Druhou půli i Vašek sešel do publika. Ta je vždy ve znamení různých stylů a žánrů. I tím, že se hraje na harmoniku a lidé si s námi mohou zazpívat i zatancovat. Konec jsme protáhli o dvacet minut, ale věřím, že to nikomu nevadilo. Jsem ráda, že i dnes mohu poděkovat „nahoru“, počasí vydrželo a letní podvečer krásně vyšel. Ať je takových ještě hodně.

Fotogalerie: Cholenice 11. 8. 2010

/album/fotogalerie-cholenice-11-8-2010/cholenice-11-8-2010-1925-jpg/ /album/fotogalerie-cholenice-11-8-2010/cholenice-11-8-2010-1931-jpg/ /album/fotogalerie-cholenice-11-8-2010/cholenice-11-8-2010-1933-jpg/ /album/fotogalerie-cholenice-11-8-2010/cholenice-11-8-2010-1936-jpg/ /album/fotogalerie-cholenice-11-8-2010/cholenice-11-8-2010-1938-jpg/
/album/fotogalerie-cholenice-11-8-2010/cholenice-11-8-2010-1947-jpg/ /album/fotogalerie-cholenice-11-8-2010/cholenice-11-8-2010-1970-jpg/ /album/fotogalerie-cholenice-11-8-2010/cholenice-11-8-2010-1979-jpg/ /album/fotogalerie-cholenice-11-8-2010/cholenice-11-8-2010-1989-jpg/ /album/fotogalerie-cholenice-11-8-2010/cholenice-11-8-2010-2004-jpg/
1 | 2 >>