Dopis od paní Matějusové

23.09.2014 10:03

Vám všem, naši milí,

mnoho pozdravů ode mne-nemohu každého jmenovat zvlášť, všichni nám děláte radost-zpěvem, příjemným slovem, ochotou řešit všechny problémy („nema problema!!“), radou, zkrátka pobyt mezi Vámi-to je příjemný zážitek!

Už několikrát jsem chtěla psát-o koncertech a tanečních večerech, o hospůdce i vystoupení Evy a Vaška, které jsem navštívila v Klepačově, o pobytu v Chorvatsku, o knize ze života našich oblíbených, o Surfáckých listech. Do těch novin, když se začtu, vidím, že je vlastně vše už mnohokrát napsáno, ale zážitky z minulého týdne (z týdne od 5. 9. do 14. 9. 2014) mne vedou, nutí k napsání-určitě nebudu sama!

Tak tedy: loni jsem od dětí dostala dárkem dovolenou-kam jsem si vybrala? Přece s Evičkou a Vaškem-Drvenik. Měla jsem obavu z dlouhé cesty, ale zvládla jsem to dobře. Vše bylo moc pěkné, pobyt, příjemní lidé a hlavně taneční večery. Víte, můj p. doktor říká, že tanec je nejlepší rehabilitace-já říkám, je to pravda.

Tak se mi líbilo, že jsem si to Chorvatsko s Evou a Vaškem letos zopakovala. Opět se dovolená náramně vydařila, snad ještě líp než loni, krásné večery s tancem při zpěvu našich milých, pohoda, pohoštění našich známých (tedy letos známých z loňského roku)-majitelů Deniho a Hani. Výlet pěšky jsem absolvovala ze zdravotních důvodů jen do Dolního Drveniku-i tak to bylo pro mne dost, ale večer zas vše napravil tanec!! Ty písničky, ať už známé či ty nové, fakticky hřejou u srdíčka.

Mám mnoho nových známých, mám krásné vzpomínky na pobyt, na šplouchání mořských vln ve dne i v noci, za klidu i bouře-tu jsem si představovala horší, ale dobře, že tomu tak nebylo.

Bezvadné bylo i počasí, výtečné bylo jídlo. Jela jsem s předsevzetím, že ochutnám mořské plody a kde jinde, než přímo u moře! Přihlásila jsem se na výlet na ranč-to byla paráda! Ochutnali jsme „slávky“, plieskavici a fritule-snad to píšu dobře. Fritule sama vyzkouším, kuchař nám trochu prozradil. Krásné jsou i chorvatské písničky-ty se ten večer ozývaly celým okolím statku.

Evi, Vašku, Deni, Hani, Danieli, Mateo, Ivana-to jsou ti, na které přece jen musím jmenovitě vzpomenout, děkuji, moc děkuji.

Jsme už doma, mám vypráno, uloženo, teď už vzpomínám, sedím u TV a přehrávám DVD, pobrukuju si-to všechno, celý repertoár, snad není možné si zapamatovat a tak mi zní „nejdřív kapučíno…“, „…nechci umřít dvakrát“, bohužel na ty „tulící“ nebyl protějšek!

Obdivuji pí Vedunku, Jarušku, Bohouše? Po příjezdu jsem ve schránce našla Surfácké listy-už jsem si přečetla o Komáří louce-proto to šuškání, jak to Evě i Vaškovi sluší, že mají postavu vylepšenou! A jak asi vypadá Vaškův syn David, jak asi prožíval pobyt s hladovkou? A co dělá Lenička, ta letos v Drveniku nebyla, ale moc jí děkuji za foto, které mi udělala a poslala a hlavně za pomoc a rady při mé cestě na Klepačov-nejezdím ráda vlakem, sama už vůbec ne a tohle musím napsat: obraťte se na Leničku a ta vše vyřeší a dorazíte do cíle včas a pohodě.

Proč jsem jela na Klepačov? Jako každý slyším to i ono a tak je nejlepší se přesvědčit! Měli jsme jet původně tři, ale kamarádka musela pomáhat dětem, kamarád onemocněl, proto jsem se vydala sama a jsem ráda... Cesta s pomocí Leničky dobrá, uvítání milé-jak člena velké rodiny-koncert, jídlo, ubytování-to nemělo chybu, prostě krásný zážitek!

A to, že každý máme dvoje lidi a to, že je závist mezi lidmi a to, že mnohde vztahy „skřípou“-to je snad dnes úplně normální-a jak se s tím „smířit, vypořádat“? Četla jsem v úvahách, že „na hrubý pytel hrubá záplata“-ale to se slušný člověk musí přemáhat. Možná „kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem“-jen aby toho chleba nebylo příliš! A že „boží mlýny melou…“-to poznáme za delší čas a opravdu melou.

Vzala jsem si velký papír, tušila jsem, že bude potřeba.

Evi, Vašku, ještě mám plán. Z té naší Borovnice bych se ráda zajela za Vámi podívat na „Barču“, ale to si nejspíš domluvím s Řehákovými-Jirka i Miluška jsou moc milí a znám je už z Ústí nad Orlicí. A pokud mi nevyjde příští rok Drvenik, tak alespoň dorazíme (ještě nevím, s kým) do Moravského krasu.

Ještě jednou vám všem moc a moc děkuju za krásné zážitky, za příjemné chvíle s Vámi, za pěkné písničky a přeju Vám pevné zdraví, pohodu cestování za námi, za posluchači a příznivci.

Ještě jsem se nezmínila o Radiu Dechovka, ale v našem kraji se mi nepodařilo 1233 kHz najít a u kamaráda je to silně rušeno. Ale neva, poslouchám CD, DVD a je mi fajn.

Tak jsem si pěkně „vylila dušičku“-sousedkám už vyprávím zážitky a také sednu na kolo a zajedu do Rájce k Marušce a Slávovi Luňákovým a budu vyprávět…

Ano, my Vás máme rádi a děkujeme.

Mooc.

Míla Matějusová

Borovnice zdraví Kotvrdovice i Klepačov