Eva Adams-Hana Chvojková

05.12.2014 11:19

Nejvýstižnější by bylo napsat – nemám slov. Moc jsem si přála být ještě na dalším koncertě Evy Adams. Vyšší moc v podobě nejezdících vlaků se mi sice snažila zabránit v tom, abych bez pohromy dorazila, ale mám vyzkoušeno, že když si něco moc přeji, nakonec se to podaří. A tak jsem tady. Dokonce dřív a to mi umožnilo zažít zase něco nového. Ode dveří jsem poslouchala, co se na nás na večer připravuje a až na Evin moravský pokyn „tak tam nestuj a pojď za nama“, jsem se připlížila, kam jen to šlo nejblíž /ostatně ten nejbližší stůl mi zůstal i na večer/ a mohla jsem si poslechnout, jak taková zkouška probíhá. Vzduchem létaly povely F dur, C dur „to byla Božena nebo David?“. Myslela jsem, že přišel někdo další, než mi došlo, že to se jen profesionální hudebníci domlouvají, v jaké tónině bude Eva Adams písničku zpívat. A protože se očekává, že krásné moravské lidovky budeme zpívat všichni, myslelo se i na nás - zpívající křoví – abychom byli alespoň trochu úspěšní a dokázali si s Evou Adams zazpívat.

A pak je večer – EVA, na podiu trochu fialová – ne strachy – to jen barevné reflektory zpříjemňují podívanou na všechny aktéry dnešní večerní zkoušky. Kapelu tvoří klavírista, bubeník a kontrabasista, jako hosté teprve čtrnáctiletá houslistka Simona a všem dobře známý Pepino, hrající snad na všechny hudební nástroje. Kapela začíná hrát swingové, lety prověřené písničky. Znám všechny a tak i já budu nejspíš lety prověřená. Mezi písničkami Eva vypráví, jak se u nich doma zpívalo a mám to tak i já – vzpomínky na dětství jsou také spojeny s písničkami a hudbou, která nás provázela celým dětstvím. Nebylo jediného dne, kdy by se nezpívalo. Gramofon, který byl v naší velké rodině dalším, neodmyslitelným členem také moc nezahálel.  Ano, zpívalo se hodně a tam jsou ty základy, kdy hudba se stala součástí našeho života a jen ona nás dokáže provázet tím, když je život nahoru a dolu. V obou případech je tím, co právě potřebujeme.  

Evin nádherný sameťák se nese večerem, střídají se písničky pánů Voskovce a Wericha, Evy Olmerové, pak přichází moravské lidovky, a protože je adventní čas, nechybí ani vánoční koledy.  A zase je to úplně jiná Eva než ta, která před pár dny v Praze na Barče uprostřed svých posluchačů, kteří utvořili velké tleskající kolo, zula boty a za svého zpěvu tančila parketem. Tenkrát i dnes si to užívala a je znát, že hudba ji hodně baví a mě jen napadá, tak to je ten zlatý slavík, který zazpívá písničku každého žánru tak, že mizí vše nepříjemné, negativní a zlé, co obvykle život přináší.

Evo díky. Určitě by byl život příjemnější s takovými lidmi, jako jsi ty, tvůj Vašek a zdatně Vám sekundující malá Evička.

Hanka