Florida 9. 4. 2015

09.04.2015 09:52

Tak a je to. Je jaro a to mám ráda. Nejenom dobří holubi se vracejí, stěhovaví ptáci a také my dva s Vaškem. Vracíme se po čtyřech měsících do rodné vlasti. Před pár dny krásně svítilo sluníčko, ale nyní čtu na internetu, že na Velikonoce byla větší zima, než na Vánoce. No, je to podivné, ale je to tak. David nám poslal fotku, jak máme zasněženou zahradu. Evička se těší, že bude dělat sněhuláka. Nechávám ji při tom. Za celý svůj život si moc sněhu neužila. Snad jenom ten rok, co se narodila. To byl listopad a tehdy bylo sněhu až, až. Ale to už je téměř dvanáct roků.

Nedávno jsem se vybalovala a nyní se už zase balím. Musím ale napsat, že je to poměrně jednodušší. Domů si můžu vzít to, co jsem si vzala s sebou sem a ještě něco trošku navíc. Nějaké to tričko, či kraťase, které jsem si tu koupila. Vašek je podstatně lehčí, tedy, co se týká oblečení. Nejraději nosí „SURFácká“ trička, nejvíce si oblíbil světle modrá a čistě bílá. Na mnohých je vidět, co jsme měli k obědu, ale to je v pořádku. Jak se hovorově říká: „Furt lepší, než kdyby chodil do hospody“. Ta potetovaná trička tu již necháme. Nic nového si nekoupil, takže Vaškův kufr bude mnohem lehčí. Zato Evička bude bojovat s limitem 23 kg.

Když si trošku zavzpomínám na den, kdy jsme odlétali, to bylo 15. prosince, říkala jsem si, že jedeme na dlouhou dobu, ale nyní mi to připadá, že to bylo nedávno. Je to tak v tom našem životě, že když se člověk někam těší, anebo se mu někde líbí a cítí se fajn, většinou to rychle uteče. Za celou dobu našeho pobytu mimo naši vlast jsem dostávala od vás pozdravy, za které vám moc děkuji. Věřte, že je to podpora, ze které mám radost a žene mě dál a dál. Těším se na vás na našich akcích, na koncertech, na tanečních zábavách. Také se těším na Slovensko do Tater a na novou destinaci na Jadranu.

Minule jsem se zmiňovala o tom, že jsme s Vaškem byli na odpoledním setkání Česko – Slovenského clubu v Punta Gorda. Vzpomínala jsem, jak jsme s Vaškem přispěli k dobré náladě, když jsme zazpívali a Vašek zahrál. Pár dnů na to jsme poštou dostali velmi milý dopis od paní prezidentky. Česky umí říct pivo a děkuji. Ale stará se, jak se dá. Schází se tu jednou do měsíce. Uplynulo dalších pár dní a ve schránce opět dopis. Netrpělivě jsem ho rozdělala a vydělala z něj výstřižek z novin. Je to celá stránka s fotkami a článek. Velice pěkně o nás napsali. S radostí jsem utíkala za Vaškem, abych se s ním podělila o radost, kterou nám zcela nezištně věnovali ti, kteří mají své kořeny u nás doma.

Dívám se na kalendář našich akcí, které nás čekají po našem návratu. Budeme se vracet na nám známá místa a také na zcela nová. Když jedeme hrát, tak se mě Vašek ptá: “Už jsme tady někdy hráli“? „Ano, zezadu je rampa, která vede hned na jeviště. Šatny jsou tam tři a minule jsme byli v té první.“ Jen jednou jsem se spletla a stálo mě to pár lahví šampaňského, ale to je jiná historie. Během těchto posledních dní se nám podařilo dotočit celé DVD, tedy dalších 13 skladeb. Takže když to celé shrnu. Jedno DVD pod názvem „S písničkou po Mexiku“ máme natočené z Mexika, už jen ten název sám napovídá. A další nové DVD bude mít název „První láska“, které jsme natáčeli zde na Floridě. Máme zde všechno potřebné i ke zpracování. Tím myslím sestavení a sestříhání a dokončení. Vašek tráví na PC téměř celý den. Odejde od něj jen, když dám na stůl jídlo. Ani v tuto dobu si počítač neodpočine. Hned všechny data přepočítává a ukládá. Vašek ví, že jak se vrátíme domů, tak bude méně času na zpracování a tak honí čas, jak se dá. Za celý pobyt se naučil zcela novou technologii, která vyšla v letošním roce jako novinka. Pamatuji si na to, jak v Mexiku bojoval s technickými problémy. Dnes má již radost a vždy, když něco nového objeví, anebo, když se mu něco povede, hned mě volá ke stolu. Máme tak trošku tichou domácnost. Hned vysvětlím. Při střihu má Vašek na uších sluchátka, tudíž já na něj nemohu mluvit. On na mě také nemluví a tak máme tichou domácnost. Věřím, že se té věty nechytne nějaký paparazi. No ale, zase musím přiznat, že poslední články o Evě a Vaškovi byly přinejmenším pozitivní, až na ty nadpisy.

Těsně před naším odletem jsme dostali pozvání na večeři od manželů Suchánkových, Milušky a Jiřího. Jirka je mecenáš českých zpěváků, hudebníků, herců, dohromady bych to shrnula pod jedním slovem umělců. V New Yorku založil restauraci pod názvem „Zlatá husa“, která se stala slavnou, hlavně díky kuchařskému umění Jiřího a také různými společenskými akcemi. Stolovali u něj Jágr, Gott, Forman i Trumpová. Vyprávění o tom, co všechno předcházelo okamžiku, než v New Yorku otevřel restauraci Zlatá Praha, a co v ní se svými hosty včetně mnoha českých herců a zpěváků zažil, by zabralo několik dnů. Stačí prolistovat několik objemných kronik, v nichž jsou zaznamenány všechny stěžejní akce, jež se zde udály, často právě ve vzpomínkách našich slavných, kteří byli jejich hlavními aktéry. Pro nás s Vaškem bylo velikou ctí, že při našem odchodu před nás Jirka položil velikou kroniku, do které jsme mu s radostí také napsali pár slov.

Když se Jiří Suchánek v padesátých letech v Praze vyučil kuchařem, zdaleka netušil, že jednou bude typická česká jídla připravovat pro hosty v dalekém New Yorku. Právě až tam se mu však splnil sen mít vlastní českou restauraci. Ve velkoměstě za oceánem ji dokonce povýšil na jakési české kulturní středisko. Zatímco v našem hlavním městě jsou názvy restaurací často v angličtině, tahle v New Yorku se pyšní naopak názvem v češtině. Majitel i šéfkuchař Jiří Suchánek si to tak přál. Restaurace se jmenuje Zlatá Praha. Velikou tradicí je únorový Česko-slovenský bál. Pořádá jej agentura Jiřího Suchánka, která má na svém kontě také koncerty Karla Gotta v newyorské Carnegie Hall i jinde. S jeho jménem jsme se setkávali vždy, když jsme se pohybovali mezi krajany a to kdekoliv ve světě. Jeho kuchyně a také veliká a nezištná pomoc některým přesáhla normální laťku. Nyní si odskočil ze zasněženého New Yorku na pár dní na Floridu, má dceru, která navštěvuje ještě školu a v současné době mají jarní prázdniny. Z našeho celovečerního vyprávění jsme zjistili, že máme i společné známé po světě. Nyní se hodí přirovnání, jak je ten svět malý. Byl to milý zážitek poslouchat jeho vyprávění, jeho neskutečné zážitky a přitom vnímat pokoru, zkušenost a lidskou slušnost.  

Končíme, balíme a odjíždíme. Už se společně setkáme doma. Ahoj vám všem.