Hlubočky 3. 11. 2012

Před třemi léty to bylo zcela poprvé, co nás oslovila paní správcová nově zrekonstruovaného kulturního domu v Hlubočkách v Mariánském údolí. Poetický název, že? Bohužel „to nevyšlo“, místní rada akci neposvětila svým souhlasem. „Že se to nevyplatí, že nepřijdou lidé, atd. Letos v únoru nás paní pořadatelka opět oslovila a to už jsme domluvily dnešní termín. Jedeme po nám známé silnici, Olomoucké dálnici. Po pár kilometrech za Olomoucí odbočujeme z dálnice a za pár chvil jsme na místě. Veliký sál a v něm stojí dlouhatánské stoly a u každého stojí dvacet dva židliček. Jsou dvě hodiny před vystoupením a mnoho židliček je už obsazeno. V obvyklý čas pro naši dvojici vstupujeme na jeviště. Nyní mám teprve možnost vidět do publika. Tolik známých za námi přišlo. Probírám si tak v duchu pro sebe stůl po stolu. U každého jich je několik. Jakoby se vrátily vzpomínky na časy, kdy jsme pravidelně hrávali v Olomouci. Bohužel nájem za sál tu byl tak vysoký, že nemělo smysl tu nadále vystupovat. Dnes jsou tu všechny stoly obsazené. Od první písničky se parket začal plnit a neodpočinul si celý večer. Tak mě napadlo během večera, že bychom tu mohli pro všechny naše příznivce navázat na dlouholetou tradici z Olomouce. Vyhlásila jsme to do mikrofonu a jednoznačně byl návrh přijat. Aniž bych před tím mluvila s pořadateli. Hráli jsme téměř bez přestávky. Byla pro mě radost, když jsem zpívala nové písničky a SURFáci si zpívali se mnou. Celé tři hodiny bylo veselo. Tak věřím a přeji si, abychom i v příštím roce ve stejném období se tu setkali v plné zbroji a v pohodě.