Hospůdka u SURFu 27. a 28. 5. 2011

31.05.2011 21:13

V noci po „Barči“ se musíme přesunout domů na Moravu. V Praze jsme se se všemi rozloučili. Loučení, no ano, i když je to jen na pár měsíců, někteří byli smutní. „Je to jako droga, není to zvyk, je to vyloženě potřeba vás slyšet a vidět,“ říká mi pan Michal, který za námi na Barču chodí pravidelně. Nosíme hudební aparát, je něco před třiadvacátou hodinou. Je krásná, teplá a vlahá noc. Jako o prázdninách. Na D1 nás zastihl déšť. Blesky osvětlují velký kus dálnice před námi. Domů přijíždíme v pořádku, sice trošku později, ale ve zdraví. Další dva jarní dny jedeme do naší Hospůdky u SURFu. S některými jsme se setkali už v pátek ráno u nás doma. Přijeli o pár dní dříve a udělali si u nás dovolenou. Máme vlastně celý penzion obsazený. A co je příjemné, že se k nám vracejí. Už se vše připravuje na odjezd. Sklenice na stolech stojí v zákrytu. Svíčky čekají jen na svoji příležitost udělat intimní světýlko, které se krásně odráží v očích. Přišli se pobavit stálí a skalní, ale také noví příznivci. Ti mají vždy otevřené oči do kořán a sledují celé to dění. Za těch pár roků, co hospůdka funguje, vznikly různé rituály a situace, které se stále opakují a na ně se mnoho z nich těší. A ti noví se nestačí divit. Je zábavné to někdy pozorovat. Tak třeba když vám číšník nese talíř s večeří a k vašemu stolu přímo dotancuje v rytmu právě hrané písničky. No, když zpívám písničku Krásné chvíle, to je v celku v pohodě, těžší je to už třeba při Cappuccinu, to je samba. Tím tradičním rituálem je třeba tombola, kde se říkají vtipy a zpívají se písničky. Ráda bych také chtěla vzpomenout na Boženku a poděkovat jí za její vtipy, u kterých se i občas začervenám. Ale protože máme barevné reflektory, tak to není tak vidět. Během pátku a soboty se u nás v hospůdce vystřídalo mnoho lidiček. Někteří to neměli daleko a někteří cestovali i celý den. Jedou přes celou naši vlast. Kvůli třem hodinám. Stojí jim to za to. Je to vlastně takový náš druhý domov s Vaškem. Často slýcháváme od našich příznivců, že takovou atmosféru nikde nezažili. Nerada bych, aby to vyznělo jako chlubení. Beru to jako příjemnou realitu a s Vaškem si toho vážíme. Protože změnit se to může během chvilečky. Jsme tu doma, tudíž si tu vlastně děláme to, co cítíme a chceme. No a když je konec, nezhášíme a nikoho nevyhazujeme. Naopak, přitlumíme trošku světla a pokračujeme v načatém večeru. Ale to, jak už jsem vícekrát psala, to už je neoficiální pokračování, které se nepopisuje, ale přímo zažívá na místě.

Fotogalerie: Hospůdka u SURFu 27. a 28. 5. 2011

/album/fotogalerie-hospudka-u-surfu-27-a-28-5-2011/dsc-4957-jpg/ /album/fotogalerie-hospudka-u-surfu-27-a-28-5-2011/dsc-4981-jpg/ /album/fotogalerie-hospudka-u-surfu-27-a-28-5-2011/dsc-4982-jpg/ /album/fotogalerie-hospudka-u-surfu-27-a-28-5-2011/dsc-5018-jpg/ /album/fotogalerie-hospudka-u-surfu-27-a-28-5-2011/dsc-5038-jpg/
/album/fotogalerie-hospudka-u-surfu-27-a-28-5-2011/dsc-5044-jpg/ /album/fotogalerie-hospudka-u-surfu-27-a-28-5-2011/dsc-5048-jpg/ /album/fotogalerie-hospudka-u-surfu-27-a-28-5-2011/dsc-5063-jpg/ /album/fotogalerie-hospudka-u-surfu-27-a-28-5-2011/dsc-5064-jpg/ /album/fotogalerie-hospudka-u-surfu-27-a-28-5-2011/dsc-5066-jpg/
1 | 2 | 3 | 4 >>