Hronov 16. 10. 2016

21.10.2016 13:49

Neděle dopoledne, po snídani pomalu, ale jistě balíme. V autě musím dělat trošku pořádek a Vašek startuje. Máme to na místo určení dvě a půl hodiny. Přece jen jsou místa, kde jsme ještě nevystupovali a takovým místem je i Hronov. Paní ředitelka nás oslovila někdy v lednu s tím, že by si přála, abychom zde zahráli k tanci. A tak v pohodě, po téměř prázdné silnici, což je neobvyklé, jedeme vstříc novým posluchačům. Mám ráda nová místa a Hronov je pro nás jedna neznámá. Vím, když se řekne jméno tohoto města, tak se mi hned vybaví Jiráskův Hronov – divadlo, ochotníci. Také se na místě s pár ochotníky potkáváme. Paní se zapálením vypráví Vaškovi, jak to celé vzniklo, jak to probíhá, jaké to bylo před léty a jaké je to nyní. Máme vše připravené a ještě máme dost času do začátku. Já si chystám náš info stoleček. Je to taneční, tedy aspoň je to tak inzerované, ale tanečníci žádní. Všichni sedí u svých stolů a nikdo se ani nehne. Musím říct, že to je pro mě potěšující, když obecenstvo je tak pozorné. Až k samotnému závěru se zvedly tři páry a zatancovali si. Písničky také přizpůsobujeme tomu, jak nás lidé poslouchají. Tak vyprávíme, jak jsme třeba k jednotlivým skladbám přišli. Dá se říct, že každá píseň má svůj příběh a svoji historii. Vašek byl kromě první písničky celé tři hodiny na sále. Po přídavku a pěkné kytičce, kterou si nesu do šatny, zjišťuji, že náš fotoaparát zůstal v šatně a hezky si tam odpočívá. Stačila jsem jen cestou nafotit krajinu, která se pěkně barví. Sál je již prázdný a všude je klid. Naše auto je naplněné a startujeme směr Morava. Po cestě v Hradci Králové si dáváme kávu na benzince, máme jedno místo, kde se pravidelně zastavujeme. Je to, dá se říct, tradice. Lehce znaveni, ale spokojeni parkujeme u domu a zítra… Zítra je pondělí a my jsme DOMA.