Klepačov 28. 4. 2015 - Hanka

30.04.2015 20:42

Praha-Klepačov-Praha - plně využitých 24 hodin.

2,5 hodiny ve vlaku utečou rychle - sluchátka na uších, pohled z okna na nádherně rozkvetlou přírodu, naštěstí jsou okna zavřená a tak alergeny z té nádhery zůstávají za okny. A těšení - mohla jsem se těšit na celý hezký den, ale dnes stihnu jen večerní koncert Evy Adams. Ostatní, kteří přijeli na otevřený den u Evy a Vaška, kdy navštíví Vaškovu chloubu - nahrávací studio a mají zajištěný program na celý den, jsou už od rána v Blansku, procházejí město, navštíví cukrárnu, určitě si dají kávu - no, to bych si také dala, ale ještě musím počkat. Trochu později, než uvádí jízdní řád Českých drah, vystupuji v Blansku, ale v pohodě stíhám i autobus na Klepačov. V SURF clubu je uklizeno po obědě a již probíhá příprava na večeři. Dostávám vysněnou kávu a po prvním doušku uslyším za zády "Hanko, sbal se, jedeme." A tak zhltnu zbytek kávy a jedu. Za ta léta, co na Klepačov jezdím, jsem si už zvykla, že se neodporuje a plní se příkazy a mám takovou svoji tajnou pomůcku. Vždy platí příkaz poslední a ten ruší ty předchozí. Zatím mi to vychází, ale až já se jednou nestrefím? - s trestem "pro výstrahu zastřelit" jsem se už docela smířila.

A tak ráda nasedám do auta s Evou a jedeme do jeskyně Výpustek. Cestou probíhá zkouška na Evin "jeskynní zpěv", držím v rukách něco, z čeho se line nádherná hudba a Eva k tomu zpívá. A tak mám soukromý koncert jen pro sebe.

Venku už stojí Vašek, sice se mě snaží ještě nahnat do jeskyně za ostatními, ale odolávám a zůstávám raději s nimi. A vyplatilo se, opět probíhá zkouška v jeskyni, která má výbornou akustiku. Žádná elektrika, žádné bedny a přesto vše krásně zní a nikdo si nemůže stěžovat, že není slyšet.

Popisovat zpěv neumím, jen najednou přišlo teplo v té studené sloji, když nejdřív Eva sama a pak i s Vaškem zazpívali a k tomu ty jejich - moravské. Paráda - i kdyby teď skončil den - stálo mi to za to sem jet. Ale den naštěstí pokračuje a tak jsem se jen pro dnešek rozloučila s Evou od Vaška a večer už mě čeká koncert Evy Adams. V clubu ještě probíhá zkouška se studiovou skupinou Evy Adams, ale to už jen za zavřenými dveřmi.

A tak teď už se všemi SURFáky čekáme, večeříme a těšíme se. A bylo nač se těšit. Club byl plný, při příchodu vzorně rozestavěné židle po čtyřech u stolu, se mění na sestavu pěti až šesti u stolu a tak přesunujeme židle do míst, ze kterých bude dobře vidět. Slyšet bude stoprocentně, protože zvuk jde prostorově ze všech stran. Ale aby to bylo dokonalé, je třeba i vidět. Ani Vašek neprotestuje, že židle nejsou v zákrytu.

A už to jede - dvě a půl hodiny nádherného zpěvu a hudby, pospojované hezkým, vtipným a i poučným textem, protože ne všechno je všem známo - a to vše jeden člověk - Eva Adams. A tak je tu zase jiná Eva, s jiným repertoárem, s citem vyslovit hudbou to, co jen pouhé slovo nedokáže. Myslím, že i Eva si koncert užívá a to, co předá svým posluchačům, oni se zase snaží ocenit svým potleskem. Bylo krásně a stálo to za to.

Návrat do reality je vždy trochu tvrdší, ale jak jsem přijela, po 24 hodinách odjíždím. Sluchátka, nádherná příroda za okny vlaku a k tomu film a zážitky minulého dne a večera. A protože vím, že stejný den se bude opakovat ještě v říjnu, nejspíš nebudu chybět. Už několikrát jsem se přesvědčila, že atmosféra těchto koncertů je vždy jiná a když se na mě sypou otázky - to tě to pořád baví - odpovídám ANO BAVÍ.

Hanka