Libiš 28. 10. 2016

31.10.2016 17:16

Dnes to nemáme daleko, jen 30 minut z místa, kde nocujeme. To je paráda, myslím si. To mám ráda, horší jsou ty tříhodinové vzdálenosti s tím, že se na silnici ještě něco nepředvídatelného vyvrbí. Prahu projíždíme naprosto v pohodě. Dnes máme svátek. Na Hradě se udělují vyznamenání. Ptám se naší dcery, jestlipak ví, co se dnes slaví. Vašek hned reaguje a říká: „No, je přece Václava.“  Ten to má jasné. Chviličku je ticho a pak se Evička ozývá, ale tati, přece vznikl České republiky. Evidentně Vaška potěšila správnou odpovědí. Takhle Vašek balamutí naši dceru. Tak třeba ještě do nedávna naše dcera věřila tomu, že socha svatého Václava, která stojí na Václavském náměstí, je její praprapradědeček. No, ve své podstatě ano, ale… Do Libiše přijíždíme v pohodě. Jsme mile uvítáni paní Jaroslavou, které dala podnět k tomu, abychom tu dnes vystupovali. Pamatuji se přesně na ten e-mail, který nám poslala. Psala, že má maminku, která nás velmi ráda poslouchá, a že zde žijí lidé, kteří nás mají také rádi, ale bohužel nedostanou se nikam dál z domova na náš koncert a jestli bychom přijeli zazpívat. Okamžitě jsem reagovala a dnes je ten den „D“. Paní Jaroslava se mi přiznala, že nespala celou noc, jak to vše dopadne. Aparát máme postaven, večeříme a já slyším rachot ze sálu. Stolů a židlí mají málo. To je moment, který má rád každý pořadatel. Všichni, co mají ruce, podávají stoly a židle, dokonce i ti, co přišli na naše vystoupení. Poznávám SURFáky. Není jim lenošno si připravit své místo. Úsměv na tváři paní Jarky je nepřehlédnutelný. Má to být taneční tříhodinová hudební produkce. Ale opak je pravdou. Tři hodiny jsme hráli, ale je to krásný koncert, při kterém všichni potichounku sedí a poslouchají, co říkáme a zpíváme. „Vaříme z vody“, tedy program tvoříme na místě. Vašek je po celou dobu dole, tedy v sále, s výjimkou poslední série, když si jde na jeviště pro harmoniku, se kterou stejně odchází do sálu. Jsem na jevišti opět sama, ale vůbec mi to nevadí. Mám radost z dnešního večera. Pohoda na mě přímo fouká ze sálu. Snažím si jí nabrat plné kapsy. Už nemám místo, kam by se mi vešla a tak aspoň dva dny, kdyby to vydrželo. Vím, co to potom se mnou dělá. Jsou to jen pocity, které mám uvnitř sebe. Lidé se přicházejí rozloučit, je to vřelé, teplé, milé, zkrátka dnešek se vydařil. Ještě, že slavíme toho „Václava“.

Fotogalerie: Libiš 28. 10. 2016

/album/fotogalerie-libis-28-10-2016/dscn9057-jpg/ /album/fotogalerie-libis-28-10-2016/dscn9059-jpg/ /album/fotogalerie-libis-28-10-2016/dscn9060-jpg/ /album/fotogalerie-libis-28-10-2016/dscn9061-jpg/ /album/fotogalerie-libis-28-10-2016/dscn9062-jpg/
/album/fotogalerie-libis-28-10-2016/dscn9064-jpg/ /album/fotogalerie-libis-28-10-2016/dscn9067-jpg/ /album/fotogalerie-libis-28-10-2016/dscn9069-jpg/ /album/fotogalerie-libis-28-10-2016/dscn9076-jpg/ /album/fotogalerie-libis-28-10-2016/dscn9077-jpg/
1 | 2 | 3 | 4 >>