Mexiko 2. 1. 2015

02.01.2015 20:42

Ahoj kamarádi, Surfáci a vy všichni, kteří právě čtete mé řádky.  Hanko, Petře, Staňko, Aničko, Honzo, Vašku, Jirko, Mirko, Jindřiško, Pepo, Jitko, Hedo, Miluško, Miloši, Marcelo, Emo… no, zkrátka vy všichni AHOJ. Štědrý den je za námi. Byl opravdu štědrý? Každý si to rozebere sám v sobě. Neptám se na dárky, neptám se na nic, jen si tak sama v sobě polemizuji. Evička mi řekla, když jsme šli spát: „Mami, tak dnes jsem dostala méně dárků než jindy, ale i tak za ně moc děkuji, udělali jste mi radost.“ „To jsem ráda, Evičko, já to vyřídím Ježíškovi,“ hned jí na to odpovídám. „Mami, tak už mi to konečně řekni, že dárky nosíte vy rodiče.“ Směje se při tom, ale stále je v ní kousek nejistoty, co kdyby přece jen ten Ježíšek existoval. A tak jdeme spát a moje dcera opět usíná v lehké nejistotě. Mám takový dojem, že to letos bylo již na posledy…

Vy, kteří čtete pravidelně mé stránky, tak víte, že jsme mimo. Tedy, jak se to vezme. Každý si to může vysvětlit po svém. Jsme mimo naši rodnou vlast. Není tajemství, že každou zimu z naší vlasti odcestujeme. Letos jsme si udělali menší změnu. Všichni tři se momentálně nacházíme v Mexiku u největšího jezera, které se jmenuje Chapala a leží v nadmořské výšce 1500 metrů. Jsme zhruba necelou hodinu od druhého největšího města Quadalajara. Tak Vánoce a Silvestra trávíme v teple. Je to lehce nezvyklé, když na Štědrý den je plus 25 stupňů. Každopádně tradice a zvyky zachováváme. Od rána se postíme, tedy nejíme nic od masa až večer je rybička. Prosím i já ji jím, připravila jsem si lososa na grilu.

Za těch pár dní, co trávíme na jihu severní Ameriky, jsme měli možnost již trošičku poznat zdejší okolí. Při ruce mám stále svoji mini kameru, filmuji a fotím. Vše mi tu připadá zajímavé, asi hlavně pro to, že je to tu naprosto jiné než u nás v Evropě. Možná bych to trošku mohla přirovnat ke Španělsku, kde jsme trávili čtyři hrací sezony. Jen bych řekla, že jsou tu větší rozdíly mezi chudými a bohatými. To zdejší podnebí je asi také nenutí nikam spěchat, žádná hektika, ono by to ani nešlo v tom teple. Příbytky a domečky místních jsou velmi, velmi skromné. Mexičané jsou vlastně potomci Aztéků a Májů, o tom si ráda nechávám povídat. Procházíme po tržišti, kde si můžete koupit vše, na co si vzpomenete, ale hlavně také to, na co si vlastně vůbec nevzpomenete, protože ani nevíte, že to existuje. Kamera je stále v permanenci. Na každém kroku jsou mini stánky s různými vařiči, grily a umě sestavenými polními kuchyněmi. Pravdou je, že to voní vcelku dobře, ale chybí mi odvaha ochutnat, na tož si dát celou porci. Všude mají placky z kukuřice a vše, co je možné z kukuřice udělat a vrcholem jsou kobylky na grilu. Nevěřila jsem, ale je to tak.

Pátý den našeho pobytu jsme dostali nabídku na Silvestra. První fáze byla, ano, jdeme do toho. Druhá fáze, no jo, ale co budeme hrát? Vašek jako obvykle s ledovým klidem: to zvládneme. Ano, to zvládneme, myslím si, takže je to na mě. A přesně tak, to i dopadlo. Nechtěla jsem nechat nic na náhodě a s plným nasazením jsem se pustila do práce.  Jaká bude sestava hostů? Američané, Mexičané, Němci, Kanaďané, Skoti, Holanďané, Francouzi, Slováci a Češi. Mým velikým štěstím bylo, že jsem v loni natáčela DVD s anglickými evergreeny. To tvořilo základ, má další práce spočívala hledáním na internetu písniček a hlavně textů. „Doma“ máme celou aparaturu, tak jsem pilně, opravdu pilně cvičila. Lovila jsem v paměti a našla skladby, které jsem se učila ve Španělsku kdysi dávno, Besame mucho, Solamente una vez… Vašek si ještě 30. 12. vzpomněl na píseň Cucurucucuc Paloma a bez sebemenšího zaváhání mi řekl, že bych se ji také měla naučit. Kdo zná Vaška, tak ví, že jakýkoli odpor je naprosto zbytečný. A tak se sluchátky na uších sedím na terase v křesle, sluneční brýle na očích a text v ruce.

Je to tady, je Silvestr. V 15.00 hodin našeho místního času jsme si pustili přes internet rádio Dechovka, které vysílá Silvestr s Evu a Vaškem, který jsme natáčeli v listopadu na Barče. Vy, kteří jste tam byli, tak víte, že jsme občas z jeviště pozdravili posluchače tohoto rádia. Od stolu s Vaškem odbíháme a ještě si děláme seznam skladeb na večer. Na papíře mám několik sloupečků, seznam skladeb v češtině, angličtině, němčině, španělštině, polštině. V češtině mám takové skladby, které původně pocházejí z angličtiny, vesměs jsou to všechno evergreeny. U rádia s Vaškem čekáme na Českou půlnoc, a tak si přejeme u stolu a víme, že si dnes budeme přát ještě jednou. A to se také stalo, jsem zvědavá, jak to bude probíhat. Nic jiného, či neobvyklého s čím bych nepočítala. Gratulace, líbání, snad jen to, že se to celé odehrávalo v mnoha jazycích. Jsem ráda, že jsme to zvládli. Měla jsem obavu, jak to dopadne, zda se nám povede pobavit tolik národností. Hráli jsme na terase pod palmami, kousek od nás šplouchala voda z bazénu. I šampaňské bylo, Bohemka to sice nebyla, ale zase tu máme jiné nápoje, které jsme ještě nikdy neochutnali. Poznáváme nové věci a hlavně nové lidi kolem sebe. Kolem třetí ranní uleháme a vy už máte vesměs všichni po snídani.

Tak ať žije rok 2015, ve kterém bych nám všem popřála zdraví, radost ze života, příjemné lidi kolem sebe a ještě vám také nechám místečko pro každého z vás na své vlastní přáníčko. Každý máme svá tajná přání. Tak ať se nám splní. Zatím ahoj EVA

Fotogalerie: Mexiko 02. 01. 2015

/album/fotogalerie-mexiko-02-01-2015/banany-jsou-vsude-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-02-01-2015/eve-na-pobrezi-jezera-chapala-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-02-01-2015/pobrezi-jezera-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-02-01-2015/pohled-z-terasy-na-jezero-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-02-01-2015/pohori-za-domem-jpg/
/album/fotogalerie-mexiko-02-01-2015/prodeje-po-vsech-ulicich-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-02-01-2015/sobotni-a-nedelni-trhy-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-02-01-2015/terasa-domu-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-02-01-2015/zahrada-tenis-klubu-jpg/