Mexiko 12. 1. 2015

13.01.2015 08:33

Rok 2015 se již usazuje. Už jste si zvykli psát pětku na konci? Jsou u vás nějaké změny? Tedy pokud to jsou změny k lepšímu, tak je to jen a jen dobře. No a pokud to jsou změny v tom druhém směru, tak nezoufejte, téměř na všechno je řešení. My jsme stále v Mexiku. Náš přechodný domeček leží nedaleko města, které se jmenuje Tequila. Ano, z tohoto města putuje tisíce lahví do celého světa s nápojem, který se jmenuje dle tohoto města. Po příjezdu do Mexika jsme byli uctěni tequilou, nikdy před tím jsem ji nepila, neměla jsem vůbec potuchy, jak chutná. Je to asi tak, když jste na jižní Moravě, jste pozváni do sklípku, kde si dáváte pohárek vína. U nás, odkud pocházíme s Vaškem, je spíše slivovice tím nápojem, co uctíváme hosty. Cesta nám trvá dvě hodiny autem, jedeme opět přes Guadalajaru, druhé největší město Mexika. Stále se dívám z okna, je co pozorovat. Míjíme přeplněné autobusy. Hromadná doprava je tu velice populární. Zdejší nemají na to, aby si koupili auto, a tak využívají autobusy. Na každých padesáti metrech stojí muž, či žena a něco vaří, pečou, smaží, grilují. Kolem jezdí auta, chodí lidé, plno prachu, ale nikdo není nemocný, nikomu to nevadí. V zásadě se tu jí vše rukama. Základem jsou kukuřičné placky, do kterých si naberou maso a omáčky. U těch bych se mohla také zastavit. Na stole jich je zhruba deset, jsou v lahvičkách, každá má jinou barvu, jsou spíše hustší, než řidší. Všechny jsem ochutnala, po požití druhé hořím, potřebuji se napít, ale bojuji a dále ochutnávám. Uvědomuji si, že vlastně vůbec necítím žádnou chuť, jen obrovské pálení v krku. Vašek samozřejmě neopomene si zažertovat a připomíná, že takové jídlo se prý cítí dvakrát… Prý po delší době se konzumace omáček (Salsy) stane velikou pochoutkou a každé jídlo si tak velmi zpříjemníte. Mám ráda kořeněné pokrmy i pálivé, ale toto je nad mé síly. Zřejmě by to chtělo delší čas a neustále trénovat. Lidé sedí u jednoho stolu, na každé straně je tak pět až sedm židliček. On to vlastně ani není stůl. Jsou to zbitá prkna s otvorem uprostřed, kde sedí „kuchař“ a kolem sebe má na táckách, talířích, kastrůlkách všechno možné a hlavně také ty salsy. Na naše poměry naprosto nerealizovatelné, přišla by hygiena, která by tomu udělala rázný konec. Ale všichni vypadají spokojeně, žádné WC, nebo voda, kde byste si mohli umýt před jídlem ruce. Nic, zcela nic, ale víte, co tu je? Je tu prostá pohoda. Lidé tu pracují, aby měli na jídlo, ne na vily s bazény. Oni bojují o holý život. Je tu vidět také mnoho žebráků. Bojuji sama se sebou podívat se na ně. Někdy jsou i tělesně postižení. Při pohledu na ně, mi vhrknou slzy do očí. Zastavuji se u muže, který je slepý. Sedí na zemi na kusu hadry. Nohy má zkřivené, kalhoty špinavé a roztrhané. Kolem krku má kytaru, která dle toho jak vypadá, s ním jde celý život. Kytara má jen pět strun, nemá zřejmě na to, aby si mohl tu šestou dokoupit. Na hlavě veliké sombréro a zpívá. Udělali jsme kolem něj mini kroužek, je nás pět. Tím jsme zavdali příčinu k tomu, aby i ostatní se zastavili, protože jsou zvědaví, co se tam děje. Po dozpívání písničky mu zacinkalo několik pesos v plecháčku, který měl uvázaný u nohy. Jak jsme opouštěli místo, kde hrál, bylo ticho, nikdo z nás chvíli nepromluvil. Míjíme pár starších lidí, evidentně turisté, vyměnila jsem si s nimi pohled, jen jsme pokývali hlavami. Seděli nedaleko slepce a naslouchali mu. Tohle vše mi proběhlo hlavou, jako mini vzpomínka, když jsme tu byli před pár dny na velikém trhu.

Když si po obědě u nás někdo lehce zdřímne, tak si říká, že si udělá siestu. Zde je tento výraz denní součást života. Mohu to pozorovat přímo u domu, kde bydlíme. Mexičané tu staví zeď z kamenů. Jednoho dne jsem se podívala z terasy a viděla jsem pod stromem ležet muže, v první chvíli jsem se lekla. Ale pak mi došlo, že je čas siesty. Takhle tam lehává každý den a já jsem v klidu, protože už vím… Cesta do Tequily nám dobře utíká. Kolem se rozprostírají hory, barevně jsou laděné do hněda. Rostou na nich zvláštně pokřivené stromky. I zdálky je možné vidět veliké kaktusy, které jsou tak typické pro tuto zemi. Ptala jsem se, zda je možné jít na procházku do terénu, jsou místa, kam se můžeme dostat autem. Pak už jen po svých, ale je to náročné. Na mnohých místech jsou natažené dráty, kterých se člověk může přidržet. Zatím jsme se neodvážili, ale máme domluvenou schůzku s člověkem, který je tam více jako doma. Podél silnice je možné vidět malé hraničky ze dřeva. Toto dřevo je na prodej, je velice tvrdé a dobře a dlouho hoří. Chudí Mexičané chodí každý den do hor a těží tam dřevo, které u silnic prodávají. Čím více se blížíme k městu s názvem Tequila, tak je nemožné si nevšimnout polí a políček, kde roste agáve, ze kterého se nápoj dělá. 

Naše auto zastavuje, prý je tu vyhlídka, ze které již můžeme vidět město Tequila. Krajina je hornatá a velmi suchá, písek a kamení. Zřejmě to rostlinám, jako je agáve, prospívá. Vjíždíme do města. Dozvídám se, že je tu více značek, tedy více firem, co produkují tequilu. Parkujeme na parkovišti, platíme 40 pesos na celý den, to je trošku více než dva dolary. Žádné asfaltky, ulice v Mexiku jsou z kamení, tak když po nich jezdíte, tak stále nadskakujete. Některé domy jsou pomalované mexickými výjevy, jsou velice barevné. Z postranní uličky vcházíme na náměstí. Každý druhý krámek nabízí tequilu. Postupně se dozvídám nové informace, že tento nápoj lze koupit v různých podobách, také i jako likéry. Každopádně je pět stupňů stáří a ta nejstarší anjejo je také nejdražší.

Na náměstí nasávám atmosféru, kolem jsou lavičky, na kterých sedí pánové ve světlých košilích a samozřejmě s klobouky na hlavě. Na nic nečekají, jen si přišli popovídat se sousedy. Malé bary kolem lákají případné návštěvníky. Krásným monumentem náměstí je kamenný kostel z 18. století. Právě z něj vychází pohřební průvod. Nejsou v něm vidět skoro žádné ženy, jen muži a mládež. Jdu se podívat dovnitř. Totální většina národa je katolické víry. I chrám, tak jak jsem doposud měla možnost vidět v Mexiku, je vyzdobený barevně. Na stěnách jsou výjevy z Křížové cesty Krista. Oltář a postranní sloupy do poloviny chrámu jsou jakoby pozlacené, je mi to divné, jakoby dělníci položili nástroje a odešli od rozdělané práce. Je to přátelé jinak. Kostel dostává dary od věřících, které shromažďuje a po té pravým zlatech nechají dělat výzdobu. Proto jsou některé časti kostela ještě nepozlacené. Čekají na dárce.

Zakoupili jsme si vstupenky na prohlídku výroby tequily, včetně prohlídky plantáže, kde se pěstují agáve. Během prohlídky proběhla i ochutnávka. Na plantáži jsme měli možnost vidět, z jaké části rostliny se nápoj dělá. Nejdříve rostlinu podsekl, jako se kácí strom. Veliká mačeta a nástroj podobný rýči, ale velmi ostrý. Pak odsekal dlouhatánské listy, ty se také zpracovávají, ale na zcela něco jiného. Na konec z rostliny zbyl obrovský jakoby ananas o váze několika kil, odhaduji 20 – 25 kg. Ten se po té odváží na zpracování. Samotné město není nijak odlišné od ostatních, nic moderního, nic honosného, vše velmi skromné. Snad jen ty krámky s různými lahvemi a možná občas se nesl vzduchem zvláštní pach, či vůně. Domů se vracíme skoro za tmy. Opět se blížíme ke Quadalajare a dostáváme se do dopravní špičky. Je něco po půl sedmě večerní a nyní se prodíráme zacpaným několikamilionovým městem, kdy se lidé vracejí z práce domů. Většina pracuje do šesti hodin. Jeden autobus míjí druhý a opět projíždíme kolem stánků s jídlem. Napsala jsem stánků, ale nemají střechu, nemají stěny, nemají nic jen úsměv, oči plné očekávání, že přijde zákazník a ten gril, z kterého se kouří. Už jsme doma, byl to pěkný výlet, usedáme k prostřenému stolu, kde již čeká vychlazená servesa-pivo a české řízky.

Fotogalerie: Mexiko 12. 1. 2015

/album/fotogalerie-mexiko-12-1-2015/dsc01978-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-12-1-2015/dsc01998-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-12-1-2015/dsc02011-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-12-1-2015/dsc02043-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-12-1-2015/dsc02053-jpg/
/album/fotogalerie-mexiko-12-1-2015/dscn3805-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-12-1-2015/dscn3807-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-12-1-2015/dscn3816-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-12-1-2015/dsc01967-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-12-1-2015/dsc01970-jpg/
1 | 2 | 3 >>