Mexiko 4. 2. 2015

04.02.2015 16:08

Ole, Ole Mexiko… Když před léty Vašek napsal text k této písničce, tak vůbec netušil, že bychom se v Mexiku mohli jednou ocitnout. Anebo, že by to věděl? … „Konec řečí, já už kufry balím, jedno triko a pět pesos mám, někam zmizet a vyhnout se daním všem, nežít řešením tepelných ztrát…" Pravda, zde se tepelné ztráty neřeší, přestože část prosince a ledna trávíme v horách v nadmořské výšce cca 1500 metrů. Zdejší obyvatelé nemají topení a my také ne. Co tu ale mají téměř všichni, tak na střechách stojí černé barely, kde ohřívají vodu na umývání. Mám na mysli domy, kde žijí domorodí obyvatelé. Jsou i domy bez barelů, protože majitelé na ně nemají finance. Domy, které si nechali postavit greengos, tak nazývají bělochy, ti mají koupelny se sprchou či vanou.

Když projíždíme městečkem Chapala, mám možnost si všímat, jak proudí běžný život Mexičanů. Před domy sedí ženy a plácají ve svých dlaních kukuřičné placky, které zároveň pečou na mini píckách. Opět nevím, jak nazvat to, na čem se placky pečou. Použiji Vaškův výraz, placky pečou na „domamontech“, to, co si doma vyrobili. Po ulicích běhají malé děti, pokřikují na sebe, všechny jsou lehce ušmudlané, tedy možná jsou tak opálené. Trika vyhrnutá z tepláků, některé jsou bosé, ale všem svítí oči. Na rohu sedí starý muž a plete židle, hned si ji můžete zakoupit. Vedle něj sedí další muž a prodává cibuli s natí, která leží jen tak na kusu hadru na zemi. Nepotřebuje ani žádný stánek, či stůl, anebo povolení od hygieny prodávat potraviny. Hlavu mají přikrytou klobouky. Vrásčitá tvář napovídá, že mají už několik křížků za sebou.

Musíme jezdit velmi pomalu, protože všechny ulice, ale opravdu všechny jsou postavené z kamenů. Skáčete z jedné strany na druhou. Ulice jsou tak uzoučké, že máte pocit, že neprojedete. Mnohokráte se nám stalo, že jsme vjeli do jednosměrky. No, nějak chyběla značka, ale nikdo nám nenadal, netroubil, nikdo se neklepal do čela. Vysvětluji si to tím, že tam nikdo nikam nespěchá. A jak se tu lidé přepravují, kromě hromadné dopravy, o které jsem vám psala minule, tu mají specialitu v podobě ježdění na korbě. Čím má auto větší prostor, mám na mysli nákladní prostor, tím více lidí uveze. Jednu křižovatku řídí policista, čekám, co bude. Není nic, zřejmě je to tu národním zvykem tak jezdit. Zcela běžnými účastníky silničního provozu jsou rancheros na koních. Laso upevněné u sedla a na hlavě ne sombréro, ale speciální klobouk, pro rancheros, není tak veliký a tak široký. Občas také zahlédneme oslíka plně naloženého velikými vaky, či proutěnými koši. Kravičky se pasou na okolních stráních, ale pozor, žádná zelená a šťavnatá tráva. Vše je suché a hlavně má bodláky. Tak se dokáže příroda bránit, zřejmě už nemá východisko, a proto musí na všem, co tu roste, vytvořit trny. Také jsem je okusila.    

Pro ovoce jsme jezdili do vedlejší vesničky, jen tak pro srovnání 3 kg mandarinek, které jsou velké jako mužská pěst, stojí 20 pesos, to je zhruba 30 Kč. Velmi jsme si vždy pochutnali na malinách a jahodách, které nabízí v litrových kelímcích za 20 Kč.

Poslední dny našeho mexického pobytu natáčíme, co to dá. Tím chci říct, že každý den, kdy nás z oblohy hladí sluníčko, využíváme a hledáme typické mexické prostředí k natočení hudebního DVD. Jirka, náš kamarád, nás zavezl do zahrady s kaktusy. To byla ale paráda. Nejdříve koukáme s otevřenou pusou na tu krásu kolem a v duchu si přejeme, abychom si tu mohli něco natočit. Kdyby to šlo aspoň pár kaktusů do prostřihů. Jirka s Vaškem poodešli za pánem, který tu zřejmě pracuje. Oba se vracejí s rozjařenou tváří a ústním povolením tu natáčet a nejenom prostřihy, ale celý klip. Tak to je paráda, myslím si. Na místo se vracíme hned druhý den. Chodit můžeme po cestičkách, ale nesmíme vstupovat do záhonků. Ten výraz asi není to správné, ale vím, že mi rozumíte. V přední části se nacházejí kaktusy, které jsou jejich chloubou. Ti velikáni nejsou ale na prodej. Některé kusy jsou až 50 roků staré. Domů si můžete odnést všemožné druhy kaktusů, které jsou umístněné v zadní části zahrady. Najdete tu zcela miniaturní v mini květináčích až po větší, třeba metrové. Velké kaktusy je také možné spatřit kolem silnic ve stráních, ale tam není možné se nijak dostat. Leda tak vzít nějakou mačetu a prosekat se k nim. Nikým nerušeni si tu chodíme, natáčíme a zpíváme si písničku „Život je jen náhoda“.

Doma se vždy s Vaškem na natáčení velmi pečlivě připravujeme a potom nemusíme být v terénu celý den. Rozepisujeme si dopodrobna scénář ke každé písničce. Vymýšlíme scény, hledáme vhodné místo pro tu, či onu skladbu. Snažíme se nic neopakovat, tedy každou písničku v jiném prostředí. Nejhezčí záběry jsou těsně před tím, než zapadne sluníčko. Jeho paprsky pokrývají zemi většinou lehce oranžovou barvou, a když ještě Vašek nasadí na kameru filtr, scéna je celá „teplá“. Jenže to je vždy moment a asi tak na půl hodiny. Což je velmi krátká doba na to, aby člověk něco vytvořil.

Letos jsme do natáčení zapojili i naši Evičku. DVD bude vlastně takové pokračování předchozích DVD z našich cest. Všechna se jmenují stejně, pouze název míst, kde jsme natáčeli, je jiný. „S písničkou po Mexiku“, to je aktuální název nového DVD. Ve všech předchozích cestovních DVD účinkuje naše dcera. Na tom prvním v Austrálii měla 14 měsíců a na tom nejnovějším 11 roků.

Správcem oblasti, ve které bydlíme, je Mexičan jménem Jesus (j se čte jako Ch). Stará se o chod celé čtvrti společně se svojí početnou rodinou. Má 4 dcery, nejstarší jednadvacetiletá je vdaná a má dvě děti, o které se starají její mladší sestry 16letá, 13letá a 11letá. Celá rodina žije před plotem ve dvou karavanech. Tam všichni spí, obyvák mají venku, to je i místo, kde se také dívají na televizi. Venku je i kuchyně, kde Jesusova manželka vaří. Má práci, je šťastný, že může jakžtakž uživit svoji rodinu. Večer si dělají před „domem“ ohníček, všichni sedí na zemi a jedí kukuřičné placky. Jednoho dne jeho manželka a dvě dcery s malými vnoučaty upravovaly zahradu kolem domu našeho hostitele. Evička vykukovala ze dveří. Styděla se, ale bylo vidět, že by se dala s děvčaty do řeči. Jirka tomu napomohl, my jsme s Vaškem právě byli na odchodu na natáčení. Evička dostala za úkol, než se vrátíme, vypočítat nějaké příklady z matematiky. Vašek si všimnul, že po děvčatech pokukuje a tak jí dal tu možnost se zkontaktovat s mexickými dívkami místo matematiky. To zabralo okamžitě a Evička šla pomáhat na zahradu. To bylo zřejmě velmi nezvyklé, aby greengo, tedy bílý člověk pomáhal a ještě k tomu pracoval. Komunikace lehce vázla, to jsme se dozvěděli až po návratu. Každopádně celou dobu byly spolu. Vašek se osmělil a přes Jirku se snažil domluvit, že by si děvčata mohla zahrát v jedné písničce. Ze začátku jsem zaregistrovala trošku nedůvěřivé pohledy, ale Jirka je hodný greengo. Občas jim něco koupí, dětem přinese pamlsky a také dává Jesusovi práci, za kterou mu samozřejmě platí. Raději jsem zašla do domu, abychom nebyli v přesilovce. Vše dopadlo dobře. Jsme domluveni na neděli, na 11 dopolední. Obě děvčata mají vlasy černé jako uhel, dlouhé a lehce vlnité. Tak o tom se nám některým může jen zdát. Přijeli jsme si pro ně autem, dopředu jsme měli vytipované místo, kde budeme natáčet. Obě byly hezky načesané, ale na sobě měly tepláky s dírkami. Zaregistrovala jsem Vaškův pohled. Naprosto jsem tomu rozuměla. Nebylo v tom ani zblo opovržení, zloby, nebo něco negativního, spíše bych řekla lítost, ale také vím, že by to na DVD asi nebylo to pravé. Nepotřebovali jsme je mít v krásných šatečkách, ale přece jen ty díry na kolenou. Jak to jenom říct, abychom je nezranili, nebo neudělali nějakou chybu. Jirka to také zaregistroval a jednal rychle. Je srandista a ony ho mají rády. Během chvilky zjistil, že bohužel nemají na sebe nic jiného a tak je vzal k Evičce do auta a odjeli do města. Za půl hodiny, ve které jsme mezitím s Vaškem zatím natáčeli prostřihový materiál, přivezl obě děvčata v šatech s rozzářenými očima. Jdeme na věc. Přichází třetí sestra a v náruči nese svého malého synovce, který plačící natahuje ručičky k nejmladší 11leté tetě, která se právě připravuje na záběr. Bere si ho do náruče s provinilým výrazem. Vašek ji sleduje přes hledáček kamery a říká, to se výborně hodí a tak si zahrál i malý Alan. Celou dobu proplakal, měl hlad. Poté dostal lahev s mlékem a proud velikých slziček byl rázem ten tam. Obě děvčata stála a čekala, co bude, starší se jmenuje Nanci, velmi poskrovnu rozumí anglicky, ale bylo vidět, že se snaží pochopit Vaškovy pokyny. Stále byly obě dvě velmi, velmi plaché. V čase, kdy se podává odpolední svačina, jsme šli konečně na oběd. Po něm jsme hned pokračovali dále. Evička nám dělala tlumočnici a zároveň i herečku. Byl to hezký kontrast, její modré oči s jejich hnědými. Domů jsme přišli a já měla pocit, jako bych házela celý den lopatou, promiňte mi ten výraz. Ale, tak jsem byla znavena, jak jsem stále všechna děvčata dirigovala k Vaškově spokojenosti. Evička byla plná dojmů a tak domluvila ještě večerní návštěvu děvčat u nás v domě. Seděly všechny tři na terase, nejprve se vykoupaly a pak si hrály s počítačem, který jim sloužil k tomu, že tam psaly věty a ten jim to hned překládal. Ten večer si tak přes počítač vyprávěly až do velké tmy. Ještě nám chybí asi 3 písničky dotočit. Bohužel náš pobyt zde v Mexiku se rapidně zkracuje. Oba s Vaškem víme, že není možné materiál dotáčet někde jinde. Mexiko je zcela jiné než Florida, kam se již brzy přesuneme. A tak i poslední 4 dny intenzivně přemýšlíme, radíme se, píšeme scénáře, který na „place“ stejně měníme. Na předposlední večer Jirka pořádá rozlučkovou párty v jeho domě, který se stal i na 5 týdnů náš dům. Opět se setkáváme s těmi, které jsme během našeho pobytu poznali. Určitě všichni znáte pocit při loučení, tedy pokud vám bylo dobře. No, je to tak. Při našich cestách jsme potkali již spousty lidiček, někteří se nám vryly do paměti, i když je již nikdy neuvidíme. A tak i my opouštíme Mexiko, nastupujeme do letadla v Quadalajara a naše křídla nás donesou přes Atlantu do Sarasoty na Floridě. I z ní se vám ozvu.

PS: Děkuji vám všem, kteří jste se mi ozvali, reagujete na mé články, či jste napsali na naše stránky.

Astaluego companeros! Hola!  EVA

Fotogalerie: Mexiko 4. 2. 2015

/album/fotogalerie-mexiko-4-2-2015/dscn3853-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-4-2-2015/dscn3857-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-4-2-2015/dscn3863-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-4-2-2015/dscn3866-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-4-2-2015/dscn3871-jpg/
/album/fotogalerie-mexiko-4-2-2015/dscn3900-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-4-2-2015/dscn3931-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-4-2-2015/dscn3941-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-4-2-2015/dscn3977-jpg/ /album/fotogalerie-mexiko-4-2-2015/dscn3979-jpg/
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>