Opatija 10. -13. 9. 2016

14.09.2016 08:42

Hned po přivítání v sobotu u večeře, při které si všichni pochutnali, jsme si ještě dlouho povídali. O tom, jak to bude celý týden, co by mohlo být v plánu, kdy jsou snídaně, večeře, kdy se budou konat večery s Evou a Vaškem. Padla také otázka, zda se bude konat projížďka po Opatijské riviéře, jako byla loni. Pokud bude z vaší strany zájem, tak můžeme zjistit ceny a místo km bychom mohli plout. Helenka z Děčína přivezla své kamarádky a vyprávěla jim o loňské plavbě. Já si na ni vzpomínám také. První týden jsme na lodi natáčeli a vlny byly vysoké a tak nám bylo i špatně, mně hodně. Druhý týden bylo moře jako rybník a tak to bylo super, to jsem stačila vnímat nejenom okolí. A tak není na co čekat, říkám. Kdo má zájem, ať zvedne ruku, až na jednu, byly všechny nahoře. Jdu hned dolů na pěší zónu, kde jsou stánky, které nabízí různé lodní výlety. „Ale musíš smlouvat,“ kdosi mi při odchodu „poradil“. Čas je dobrý, autobus odjíždí až za hodinu a tak jdu, no jak budu smlouvat, nevím. Němčina je tu vítanou řečí a tak hned u prvního stánku se ptám, kolik stojí projížďka po riviéře, 145 kuna, zněla stručná odpověď. Ještě pár sekund postojím a jdu dál. Vedle u stánku je o něco starší dáma. I jí se ptám, kolik stojí plavba, odpověděla mně stejně, ale bylo vidět, že je zkušenější než ta mladičká studentka vedle. A kolik by vás jelo? Hned se zeptala. Tak jsem jí odpověděla a hned sama navrhla slevu, já si dodala odvahu a řekla jsem ještě nižší číslo než ona. Je i trapně, ale slyším tu větu „musíš smlouvat“, říkám 100 kuna a ona vzala telefon a po chvilence mi říká ano. Při nedělní snídani jsem přednesla to, co jsem se včera dozvěděla. Máme dvě možnosti, jet jako loni do Lovranu, nebo do Moštěnička Draga, to je delší cesta o půl hodiny. Ta byla jednoznačně přijatá. Neděle se nám příjemně vydařila. Ležím na pláži a zase na jiném místě než včera. Stále poznávám nová místa. Zdravím Aničku, Petra, Staňku a Jirku, jsem poblíž nich. Tradice není porušena i káva byla. Večer po dobré večeři sedíme na terase a první hudební setkání probíhá tam. Přes den je 30 stupňů a tak i večer je parádní. Sedíme u vychlazených nápojů a povídáme si. Jak Eva přišla k Vaškovi a jak ti, co zde s námi tráví ten druhý týden, přišli k Evě a Vaškovi. Smějeme se, navzájem se doplňujeme a Vašek jde pro harmoniku. Nikdo nás neruší, jen u vedlejších stolů sedí parta motorkářů, mladíci drsně vyhlížející po první písničce tleskají. Tak navazujeme držbu, Vašek i jim hraje jejich melodie, jsou z Berlína. Druhý den nás zdraví u snídaně. Na terase mám sraz v 19.30 a z terasy odcházíme až kolem půl jedenácté. Ráno v pondělí se v klidu snídá, opět žádný spěch. V 9.30 máme hromadný odchod do přístavu, kde na nás čeká loď Princess Sisy. První co dělám, když vstávám, dívám se, zda jsou vlny, či nikoliv. Je to dobré, pod námi je „rybník“. Loď je celá pro nás, jen dva mladíci říkají, že jsou z Číny. Hned po odplutí z přístavu jeden nasazuje sluchátka a zavírá oči, druhý hraje na mobilu hry. A tak to je celou cestu tam i zpět. Říkám si, proč vlastně jedou? Mladý kapitán vždy vyjde z kajuty a hlásí, co je na břehu. Vždy řekne nějakou zajímavost. Snaží se i dvěma čínským mužům v angličtině popsat pobřeží. Po prvním marném pokusu, když ani jeden z nich nepohnul ani brvou, mávl rukou a už se nesnažil. Co myslíte, že bylo po přistání? V přístavu jsme zabočili do restaurace s výhledem na moře a popíjíme kávu, pivo, no, kdo co chce. Cestou zpět sedíme s Vaškem nahoře a jadranský větřík nám čechrá vlasy. Sluníčko vybízí jít na pláž. Plavky, ručníky a jdeme na to. Ty dny jsou tu tak dlouhé, nemohu si to vynachválit. Na vše je spousta času. Před večeří mírný odpočinek na pokoji. Večer je věnovaný opět hudbě a zpěvu. Dnes jsme v restauraci a k naší skupině se přidávají i někteří, co tu ještě zůstali po večeři. Jako každý večer přichází skupinka japonských turistů. Sedí po naší pravici, v klidu večeří a tiše poslouchají. Ráno odjíždí velmi brzy. Teda my s Vaškem snídáme později a oni jsou již „po“. Dnešní úterní den je volný, tedy večer nehrajeme, ale stejně sedíme na terase a … Po celodenním slunění je vidět na každém mírná únava. Ono se to nezdá, ale i to „nic“ nedělání pěkně unaví. Já se letos s Vaškem sluníčku moc nevystavuji, stačí tak 3 hodinky.

Fotogalerie: Opatija 10. -13. 9. 2016

/album/fotogalerie-opatija-10-13-9-2016/dscn7828-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-10-13-9-2016/dscn7854-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-10-13-9-2016/dscn7881-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-10-13-9-2016/dscn7934-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-10-13-9-2016/dscn7948-jpg/
/album/fotogalerie-opatija-10-13-9-2016/dscn7950-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-10-13-9-2016/dscn7951-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-10-13-9-2016/dscn7952-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-10-13-9-2016/dscn7954-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-10-13-9-2016/dscn7955-jpg/
1 | 2 | 3 >>