Opatija, čtvrtek 10. 9. 2015

11.09.2015 10:53

Před námi je malý výlet do velmi blízkého okolí. Vše je tu pro nás nové, a tak mám otevřené oči a snažím se dívat a vstřebávat vše, co kolem vidím. Nejprve nás kamarád Milan veze do městečka Kastav, které se pyšní krásným kostelem. Malé náměstíčko, hospůdky a předzahrádky, dopolední kávu si tu vychutnávájí všechny generace, snad jen kromě školáků, kterým právě začal školní rok. Začínají o týden později než u nás. Kamenné zídky, domečky jeden vedle druhého, každý je jiný. Mírné stoupání nás vede opět jak jinak než po oblázkové cestě. Kamínky jsou vyleštěné od mnoha párů bot, co tudy za ta léta prošla. Kostel si prohlížíme zespodu. Než dorazíme k samotnému chrámu, míjíme stavbu, vypadá jako altán, jen je mnoho staletí starý. Silné sloupy po stranách, kamenná podlaha a kamenná střecha, trošku mi to připomíná římskou architekturu z dob Césara. Jsme s Vaškem poučeni, že je to místo, kde zasedá městská rada, zda je tomu tak doposud nevím. To znamená, že vše bylo veřejné a nic nebylo tajné, či před lidem utajované. Jiný kraj, jiný mrav.  Vyhlídka je tu nádherná. Svítí slunce, které osvětluje celé rozlehlé údolí. Po prohlídce odcházíme k autu, opět procházíme malým náměstíčkem, voní to tu stále kávou. V oknech jsou muškáty. Není tu žádný shon, takový jižanský poklid. Jsme zváni na oběd, dovolila jsem si jednu fotku přiložit, já jsem poobědvala to barevné vedle velkého plata. Vašek si pochutnával a já přemýšlela, jak mu dám dnes polibek na dobrou noc. Jsme jen pár kilometrů od našeho příjemného místa pobytu, od města Opatija. Projíždíme jakoby vnitrozemím, kde pulsuje místní život. Jsme překvapení z cen, restaurace není na pláži a to je ten důvod, s jakými cenami tu pracují. Před námi je město Rijeka, které vidíme z našeho hotelu i z pláže. Večer město krásně svítí do dáli.  Naším cílem je stará vížka, no spíše opevnění s věží, a zároveň je tu poutní místo zasvěcené Panně Marii, která tu dělá zázraky. Krásný veliký areál s katedrálou, který navštívil i papež Jan Pavel II. Celé toto místo se jmenuje Trsat. V opevnění jsme našli i hladomornu, kdyby nás do ní na pár dní uvěznili, myslím, že by se nic nestalo, jednak máme s Vaškem výcvik, ale hotel Opatija, ve kterém trávíme týdenní pobyt, má perfektní zásobování. Mám na mysli snídaně a večeře, stoly přetékají... pomaličku se vracíme na hotel. U recepce potkáváme naše účastníky zájezdu. Někteří se teprve vracejí z pláže, mírně unavení od sluníčka, někteří už stihli i koupel v bazénu před večeří a někteří sedí na veliké terase hotelu a popíjí kávu. S mnoha se zastavíme a navzájem si sdělujeme své zážitky z dnešního dne. Vidím, že téměř všichni jsou na tom jako já. Mám na mysli, že i pro naše hosty je tu vše nové, a tak den po dni poznávají nová zákoutí a nové věci. Už se těším na večeři, coby ne, klidně se přiznám, měla jsme na oběd „jen“ salát. Jez do polosyta a vydržíš dlouhá léta, no rozumné pořekadlo, ale pro moji pevnou vůli zde v celku nereálné. Nebudu to více rozvádět. Jdeme se převléknout. V restauraci se večeří průběžně, i během našeho vystoupení si lidé, tedy ti, co mají ještě kousíček místa, chodí pro zákusky či ovoce a užívají si večera. Dnes hrajeme trošku něco jiného než v neděli. Snažíme se vždy připravit pestrý program, aby se neopakoval. Samozřejmě plníme přání, to je klasika. I dnes jsme dostali přáníčko na píseň Ćucurucucu, ano slíbila jsem to, ale až na rozlučkový páteční večer. I na čtvrtek mám již napsaná přáníčka. Po hudebním večeru je pro někoho ještě noc mladá, a tak každý dle svého si jde na svůj či kamarádův pokoj. Co se odehrává za dveřmi? Je slyšet i zpěv. A zpívající lidé nejsou naštvaní lidé, ale pozitivně naladění lidé. Středa ráno, někteří si udělali pravidlo, že před snídaní si chodí zaplavat do slaného hotelového bazénu. Proč ne. Snídat mohou až do desáté hodiny dopolední, a tak není kam spěchat. My s Vaškem také nespěcháme, ale přece jen jsme si dali za úkol za dopoledne natočit jednu skladbu v hotelovém parku. A tak využíváme krásné květinové výzdoby hned pod terasou hotelu. Zadařilo se , i když ještě neříkám hop, dokud neuvidím v počítači, jak to celé vyšlo. To je vždy chvilka napětí. Vašek jde na pokoj si udělat technické věci a já si povídám s těmi, co nás pozorovali při natáčení. Začali jsme ve třech a během chvilky je nás celá skupinka. Je to také proto, že právě nastal čas, který jako jediný dnes musíme dodržet. Ve 12:45 máme sraz s těmi, co se dnes nahlásili na společný oběd, po kterém Vašek bude hrát na harmoniku. Trošku jsme si to s Vaškem vyměnili. V úterý mi nechal prostor a dal mi sólo na hudebním večeru a já jsme byla tak laskavá, že mu zase přenechám štafetu při společném obědě. Porce byly opět veliké. Mnozí bojujeme, ale sedí se dobře, Vašek hraje a naše parta zpívá. Následuje rozchod, každý si může odejít, jak se mu zachce. Do hotelu je to patnáct minut chůze, většina to bere přes kolonádu, která vede těsně podél moře. My s Vaškem a Milanem odcházíme na úřad, který se jmenuje turistčina zajezdnica, domlouváme tu kontakty s Opatijskými muzikanty. Po večeři mají naši hosté možnost zatancovat si na terase či jen tak poslechnout chorvatského muzikanta, který hraje internacionální repertoár. Na terase je slyšet opět mnoho jazyků. My jsme si sbalili kameru, světla, stativ a vyrazili do večerní Opatije. Zase něco nového, večer vypadá zcela jinak než přes den. Po levici se podél pobřeží táhne město Rieka. Svítí do dáli, i tyto záběru mohou být zajímavé. Potkáváme SURFáky, jak se jen tak promenují. Někteří si dávají zmrzlinu a jen tak poslouchají hudbu, která hraje u pláže. Čtvrtek ráno, otevírám okenice našeho pokoje, přes které prosvítá sluníčko. Pravdou je, že zde na Jadranu je sluníčko velmi důležité. Zatažená obloha či déšť tu není veselý. Zatím musím napsat, že počasí nám přeje, nerada bych to zakřikla, a tak děkuji tam nahoru. Pokud by pršelo, tak na našem vystoupení to nic nezmění, protože máme možnost, kterou využíváme a hrajeme v krásné restauraci. I dnes večer bude probíhat další hudební večer Evy a Vaška na Opatijské riviéře. Těším se. Garderóbu mám již připravenou. Také bych se ráda zmínila, že tu s námi jsou ti, se kterými jsme se setkali na Komáří louce. Slovo dalo slovo a protože jsme tam byli s Vaškem už dvakrát, tak je nás tu celkem osm. Těsně před večeří bychom se měli setkat a ti, co se nás stále ptají, jaké to tam bylo a co to vše obnáší, to mohou slyšet i z jiných úst. A proč to píši. Rozhodli jsme se, že v příštím roce tam uděláme týdenní pobyt a již dnes vím, že to bude kolem 17. července. Právě sedím na balkoně a koukám na moře, které je jedním z důvodů, proč sem lidé jezdí. I Franz Josef musel mít nějaký důvod, proč si zrovna vybral toto místo. A tak se vám ozvu zase příště, to se nám tu budou střídat naši hosté. Jedni budou odjíždět a budeme se s nimi loučit, ty druhé tu budeme vítat a budeme mít ještě celý týden před sebou. Už jsme tu jako staří mazáci, už máme skoro jeden týden za sebou. Každopádně pro ty, kteří tu s námi nyní jsou, nemohu napsat, že je už konec, jsme lehce za polovinou, a tak si to tu ještě užívejte. Jsou tu tací, co si pobyt chtějí prodloužit. To není vůbec žádný problém. Hotel nefunguje na principu týdenních etap. Ba naopak, je možné přijet třeba v pondělí a odjet za týden ve čtvrtek. A to je veliká výhoda. Tak tedy zatím ahoj.

 

Fotogalerie: Opatija, čtvrtek 10. září

/album/fotogalerie-opatija-ctvrtek-10-zari/dscn4469-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-ctvrtek-10-zari/dscn4475-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-ctvrtek-10-zari/dscn4478-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-ctvrtek-10-zari/dscn4481-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-ctvrtek-10-zari/dscn4485-jpg/
/album/fotogalerie-opatija-ctvrtek-10-zari/dscn4487-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-ctvrtek-10-zari/dscn4501-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-ctvrtek-10-zari/dscn4503-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-ctvrtek-10-zari/dscn4512-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-ctvrtek-10-zari/dscn4515-jpg/
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>