Opatija, čtvrtek 17. 9. 2015

18.09.2015 12:33

Pondělní ráno je teplé, máme sice pod mrakem, ale teploučko. Včera proběhl zahajovací hudební večer. Tancovalo se, zpívalo ale i potichounku poslouchalo. My jsme s Vaškem za včerejšek zvládli natočit dvě skladby. Točili jsme přímo na kolonádě. V uchu mám mini sluchátko, do kterého si pouštíme hudbu a já do ní zpívám. Nejtěžší na tom celém natáčení je najít kompoziční místa, tak je to vždy ať točíme ve městě, nebo v přírodě. Vašek za kamerou dává pozor, aby mi z hlavy nerostl strom, nebo nebyl sloup. Hledáme přirozené pozice a to hned několik do jedné písničky. Je jednoduché se postavit k nějakému keři, stromu, či na louku a odzpívat písničku, ale to asi není to pravé. Hledíme také na obsah skladeb. Rozebíráme si s Vaškem texty a vždy děláme pečlivou rozvahu, kam do jakého prostředí píseň napasovat. Včera se zkrátka dařilo. Dnes máme v plánu navštívit opět restauraci, ve které jsme byli i v minulém týdnu. Sraz na recepci jsme tentokráte posunuli ona pozdější čas. Harmonika se již veze autem na předem určené místo. Jdeme pěšky s úsměvem a dobou náladou. Na místě samotném je již vše připraveno. Stoly prostřené a od grilu nás zdraví šéf kuchař. „Kako ste“ ptá se mě s úsměvem a já mu odpovídám „sve uredu“. A opět se otáčí a dodělává nám oběd. Jakmile máme všichni dojezeno Vašek bere harmoniku a již roztahuje veliký měch, ze kterého se linou veselé tóny. Nikdo se nestydí, zpívá se od první písničky. Téměř dvě hodiny bez přestávky zpíváme. Vašek napojuje skladby bez předeher i bez doher, ty nejsou podstatné. Zpívané refrény jeden za druhým. A protože jsme zde z Moravy i z Čech tak to vše mícháme tak, aby si všichni zazpívali. Tento týden se nám to tu protáhlo. Jeden z našich SURFáků si půjčuje harmoniku od Vaška a v zábavě pokračuje. My pomaličku odcházíme, jdeme se projít na pěkné corso. Sedáme si na lavičku a pozorujeme moře a pobřeží. Večeře je coby dup. Vidím, že mnohé bohatý oběd nasytil tolik, že přicházejí až kolem 20 hodiny večerní. Není kam spěchat.  Po večeři máme volno a tak vyrážíme do večerní Opatije. Je krásně osvětlené, výkladní skříně ale hlavně restaurace. Kterou si jen vybrat? Mám to promyšlené a tak naši skupinku vedu jakoby někam sedneme si, kde se nám to bude líbit, ale už dopředu vím, kam bych je ráda nasměrovala. Podařilo se mi to. Dáváme si míchané drinky, každý takový o kterém si myslí, že je pro něj nejlepší. Vím, ideální by bylo všechny ochutnat a pak si vybrat, ale...Úterý je ve znamení cestování. Mnoho z našich účastníků se rozhodlo, samozřejmě nezávisle na sobě, že by nebylo od věci si zajet do Rijeky. Cesta tam trvá cca půl hodiny a autobusy tam jezdí každou půl hodinu. Prý je v Rijece krásné corso s mnoha obchody. Evička byla nadšená, věřím tomu že ano. Maruška a Jarka měly velikou trpělivost a tak procházely všechny tři jeden obchod za druhým. Kupodivu si nic nekoupila. Ale mami víš, měli tam takový krásný.....Program našeho dnešní dna je také předem určen. Včera jsme si ještě večer vyplánovali, co bychom chtěli natočit. Vím, stále se vše motá kolem natáčení DVD, je to tak. Večer máme opět vystoupení. Trošku se protáhl. Šéf restaurace na nás mrkl a to znamenalo, že můžeme kousíček přidat. Středa je pro nás den, kdy jsme pozvaní do Zagrebu do České besedy zahrát pro krajany. Opouštíme Opatiji nad kterou se vznášejí mraky, jsou pěkně nízko, z toho asi bude déšť. Naštěstí je teplo a tak většina vychází na vycházky. Moře je nádherně rozbouřené. Vysoké vlny, které se valí k pobřeží omývají pláže. Je to pěkný pohled. Každá jakoby se snažila vyskočit z moře a pokračovat někom do daleka, ale je to marný boj. Všechny se na konec roztříští o členitý břeh a to je ta nádher. Voda stříká několik metrů vysoko. Máme to i na kameře zaznamenané. Dnes mi to připadá spíše oceán u Australských břehů, než klidný a tichý Jadran. Je 14,00 a my sedáme do auta. Ráno po snídani jsme si sbalili hudební aparát do auta. Celou akci domluvil Vašek a tak se ho vyptávám na podrobnosti. Vše začalo před léty, kdy jsme na Makarské riviéře potkali krajany ze Zagrebu. Do dnes si s nimi Vašek vyměňuje emaily. Pomáhají nám s překlady Chorvatských písní. Slovo dalo slovo a paní Miluška se dozvěděla, že budeme vystupovat v nedaleké Opatiji a že bychom při té příležitosti mohli navštívit i Zagreb. No a  je to tady. Už sedíme v autě a ujíždíme po dálnici, ještě asi hodinu cesty máme před sebou. Parkujeme ve dvoře České besedu uprostřed města. Právě přicházíme v dobu, kdy tu má zkoušku pěvecký sbor. Tu písničku o řece znám. Jen v jiné úpravě. Ej od Buchlova zpívají naši krajané. Vesměs jsou to samé ženy, ale i pánové jsou zastoupení. Diriguje je mladá Chorvatka, která zpívá v češtině.  Postupně se dozvídáme více a více o tomto klubu. Lidé, kteří jsou naši krajané tu žijí čtvrtou, pátou i šestou generací. Kořeny sahají do roků 1820 atd. Prostě za jednoho dne sem přišli a už tu zůstali. Co je síla, je to že mluví českým jazykem a snaží se dodržovat i české tradice. Nemluví všichni stejně, někdo lépe, někdo hůře, míchají češtinu a chorvatštinu dohromady. Vůbec jim to nevadí. Zdravíme se paní předsedkyní a také s paní Miluškou, která domluvila první kontakt. Mimochodem, paní Miluška mi hlásila, že čte můj deník. Miluško zdravím vás i vašeho manžela. Také si připravila povídání o Evě a Vaškovi jako úvodní slovo. My si chystáme hudební nástroje na jevišti za oponou. Sbor si v klidu zpívá. Je něco po šesté hodině. Jsme připraveni. Program začíná v 19,00. Ptám se kolik asi čekají lidí, nikdo netuší. Bylo to vše na poslední chvíli, ale uvidíme. Už nyní vám mohu s radostí napsat, že museli donášet židličky, aby si všichni mohli sednout. Zahráli jsme úvodní skladbu Ta naše písnička česká – jako jeden sbor z jeviště se nesla skladba do sálu a ze sálu se nesla radost a zpěv na jeviště. Následovala uvítací řeč paní předsedkyně a také paní Milušky, která  mimo jiné mluvila o tom ať máme louku plnou květů a šťastných dní. V duchu jsem si říkal, to jsou zvláštní češtinářské obraty a za chvíli mi to celé došlo. Stojíme s Vaškem na jevišti a paní předsedkyně ohlašuje, že pro nás mají překvapení. Na jevišti stojí v zákulisí lidé, po pravdě nevím, co tam dělají, ale je jich čím dál tím více. Ptají se mě, zda mohou vejít přes dveře do sálu, já jim kynu a v tom technik pouští hudbu, je to naše písnička Vela luka. Tu jsme si před léty přivezli z Jadranu, udělali na ni český text a v ní zpíváme slova, která jsme slyšeli od paní Milušky na uvítanou. Skupinka lidí různého věku se seřadila na parketu a začala tancovat nacvičený tanec. Tak to je tedy překvapení. Po skončení také komentujeme, jak jsme k písni přišli a pak už zpíváme. Vašek i já chvílemi i povídáme. Po každé písničce se nese sálem takový potlesk, jako by to byl už poslední kousek a lidé ještě chtějí přídavek. Až se trošku stydím. Nepředvádíme tu nic světoborného, jen snad hrajeme písničky, které jim něco připomínají, které si s námi mohou zazpívat a to bude to, co se nese vzduchem a je to dost silné. O tomto pocitu jsme již několikrát psala, nedá se to chytit, nedá se to změřit, nedá se to uměle vyvolat. Najednou je to tady a vy máte pocit, že je na světě nádherně. Děláme přestávku, kterou paní předsedkyně oznamuje zve nás na občerstven, které je připraveno pro všechny. Povídáme si s lidmi, fotíme se. Zahajujeme druhou půli, kterou ohlásili, že se může tancovat. Všichni jsou na svých místech, nikdo nechce rušit tím, že by tancoval. Jako jeden muž opět zpívá celý sál. Povídáme také o našem cestování s písničkou a tak i na Cicurucucu je tu vhodná chvíle. Musím vám napsat, že jsem ráda, že ji mám. Když si ale vzpomenu za jakých okolností jsem se jí učila. Jo, nic není zadarmo. Máme hrát do 21,00, ale ukončit vystoupení v tuto hodinu to nešlo. Před dvěma hodinami jsme šli na jeviště a já nevěděla co bude, byla jsme lehce nervózní. Nyní jsem šťastná, že jsme jeli a mohli potěšit naše krajany, kteří mají to vlastenectví přirozené a tak nějak čisté. Těžko se píše o věcech, které jsou mnohdy zprofanované, ale to se musí vidět a zažít. Psala bych ještě dál a dál, za chvíli máme večeři a já mám hlad. To je také realita. Ještě musím stihnout vám napsat něco o čtvrtku. Na dnešní den máme v plánu plavbu na lodi. Mám lehce obavu, protože minulý týden mi bylo na lodi nevolno. Pravdou je, že v minulém týdny bylo moře neklidné a dnes je jako rybník. Dostala jsem prášek preventivně. Jednoznačně musím potvrdit, že vlny udělaly v minulém týdnu mnoho. Dnes si to normálně užívám. Vzali jsme si kameru ostatně bez ní se tu nepohybujeme. Máme v plánu něco natočit na břehu, ale když Vašek zjistil, že  loď skoro vůbec nehoupe natočili jsme jednu písničku přímo na lodi. Naši SURFáci sedí jak dole, tak nahoře. Víno červené, bílé, cola a voda je každému k dispozici. I rakiji roznáší mladý plavčík. Moře je nádherné a ti, co měli obavy jako já jsou v naprostém klidu. Máme i dnes mezipřistání. To všichni využíváme. Dali jsme se s Vaškem jedním směrem a ostatní se přidávají. Restaurace je veliká a tak zmrzlinové poháry, kávy a kdo co chce nám příjemně vyplňuje hodinovou přestávku. Vašek filmuje i po cestě domu Ještě jedna skladba a můžeme bouchnout šampus. Nechci to zakřiknout a tak raději nic neříkám. Připlouváme do přístavu. V tašce mám jiné oblečení. Vašek jde na pokoj zkopírovat kartu a čekám v přístavu s nadějí, že dnes natáčení ukončíme. Před chvílí jsem se z něj vrátila, Vašek ještě zůstal u pláže a dotáčí si prostřihový materiál. Z nedalekého kostelíčka právě zvony odbíjejí 18,00. Po večeři zahájíme třetí taneční večer a vím, že nás čeká jedno milé překvapení od SURFáků. Nacvičují ho tu celý týden. Tak zatím ahoj Eva a Vašek

Fotogalerie: Opatija, čtvrtek 17. 9. 2015

/album/fotogalerie-opatija-ctvrtek-17-9-2015/dscn4806-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-ctvrtek-17-9-2015/dscn4807-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-ctvrtek-17-9-2015/dscn4819-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-ctvrtek-17-9-2015/dscn4823-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-ctvrtek-17-9-2015/dscn4837-jpg/
/album/fotogalerie-opatija-ctvrtek-17-9-2015/dscn4856-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-ctvrtek-17-9-2015/dscn4858-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-ctvrtek-17-9-2015/dscn4861-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-ctvrtek-17-9-2015/dscn4863-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-ctvrtek-17-9-2015/dscn4879-jpg/
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>