Opatija, pondělí 14. 9. 2015

14.09.2015 13:27

Život na hotelu Opatija, ve kterém se právě nacházíme je opravdu živý. Hosté přijíždějí a zase odjíždějí. Tak je to tu každým dnem. Jen my, naše skupina SURFáků je tu výjimkou a musím napsat milou výjimkou. Ti, co jsou tu na čtrnáct dní se již znají se svým číšníkem i pokojskou, která každý den stele, vysává, vyměňuje ručníky, zkrátka stará se o to, aby pokojíček byl stále čisté a příjemný. V restauraci má každý svůj stůl i své místo. S Vaškem jsme přijeli o jeden den dříve,  tedy minulý pátek dopoledne, abychom mohli vše zajisti a jen potvrdit, to, co tu Vašek domluvil, když tu byl v prosinci na průzkumu. Pro nás je velmi důležitý šéf restaurace, jmenuje se Boris, je to starší pán s velikou praxí. Nic není pro něj problém. Když máme jakoukoliv prosbu ohledně stolů, tanečního parketu atd, vždy se zamyslí a po chvilce hned jedná. Je tak rychlý, že předělává s toly, židle a na konečnou úpravu si bere na pomoc svůj personál, který má z něj respekt. Z tohoto jsme měla trošku obavy, když budeme potřebovat k jednomu stolu usadit 5 osob a ke druhém třeba 3. Vše bez problémů. A tak nám tu lidé sedí po partiích, jak se znají a to jim dělá dobře a radost. Pátek byl poslední den prvního turnusu. Všichni se tu pohybují již jako doma. Já jsem objevila další cestu k moři od hotelu. Jsou celkem čtyři. Na obloze je opět sluníčko. Většina je u moře. Jedna skupinka se vypravila na výlet na ostrov Krk, plavky si vzali s sebou. My s Vaškem jako každý den natáčíme. Dnes jsme si  yybrali písničku Pláže a slunce přejí milencům, to bude vlastně i název nového DVD z Opatije. Před večeří si někteří ještě zaplavali v bazénu. Musím konstatovat, že to, že tu je velmi pozitivně přijímáno. Pro většinu se stal každodenním rituálem. U bazénu je také malá terasa, kde se dá opalovat na hotelových lehátkách. Přichází večer a s ním poslední hudební večer tohoto týdne. Loučím se již na začátku. Vy, co s námi jezdíváte pravidelně víte, že konce a loučení nemám moc ráda a tak jsme se rozloučila hned po přivítání. Nikdo nebyl smutný, vím, loučit se na začátku spíše vyvolá úsměv než slzy, na které také došlo, ale to až v sobotu ráno. Pokud by naši hosté odjížděli a už by se těšili domů asi bychom se nad tím museli hodně zamyslet, ale tím, že odjíždějí a je jim líto, že nemohou zůstat déle, to je pro nás také informace. Hrajeme k narozeninám k výročí a ke svátku pro Marie a že jich tu máme asi šest. Slavíme i kulaté 70. narozeniny Jarky. Nechyběla pozornost od hotelu v podobě mini dortu, to bylo překvapení. Největším hitem tohoto prvního týdne se stávají dvě skladby, přesto každá je naprosto jiná. První má název „Tak běž si za ní běž“  když ji tak miluješ, stejně ji začneš lhát, v tom ty mistr seš....... na tu byl vždy plný parket. Bylo milé pozorovat ženy, které si s vlastní vervou tento text zpívali. A ta druhá? Parket se vyklidil a naši příznivci sedí zcela potichounku u stolů, ano číšnici v tu chvíli nechodí a nic neroznáší. Je to písnička Cucurucucu. Ta také zazněla při rozlučkovém večeru. Ještě jsme poseděli a již někteří plánují příští rok. Ráno není třeba nikam spěchat, pokoje mají výt vyklizené až v 11 dopoledne a tak si každý užívá noci dle svého. My také chvíli posedíme na terase. My sice pokoj vyklízet nemusíme, ale víme, že ráno nám přijedou naši další hosté. Máme zprávy, že už jsou na cestě. Noc uběhla rychle, tedy aspoň se mi to tak zdálo. První hosté tu jsou již v sedm. Asi se nemohli dočkat a chtějí mít celý den zde na Opatiji před sebou. Autobus nám již také parkuje. Vítáme se i s Evičkou, která poctivě chodila týden do školy, ale nyní tu bude ten týden s námi. Od rána je se slunce směje a rozdává nám všem pozitivní náladu. A tak se nám tu potkávají oba dva turnusy. Ti, co jsou auty, také nikam nespěchají. Navzájem si vyměňují informace o tom jaké to tu bylo. Ti, co odjíždějí jsou lehce smutní, ale to je život, který plyne stále dopředu. Někdy bychom čas chtěli zastavit, ale  nejde to. V 17,00 hodin máme opět informační schůzku, kde podáváme základní informace a odpovídáme na dotazy. I na ty, které vůbec nesouvisí s Opatijí. Lidé se nás ptají na naši plánovanou cestu n Aljašku a tak Vašek odpovídá a já ho vidím už na veliké zaoceánské lodi, jak v náručí dřímá svoji kameru a filmu a filmuje krásy tohoto vzdáleného místa od naší vlasti. Hned po té následuje večeře a usazení ke stolů.  A začínáme na novo. Večer na terase hraje místní muzikant a ti, co nejsou unaveni poslouchají a nebo i tancují. Terasa je veliká a tak místo tu najde každý. Nedělní ráno je jadranské, na moři se kolébá několik loděk, možná to jsou rybáři, kteří se vracejí z ranního lovu. Za pár chvil se ve vlnách Jadranu budou lehce vlnit ti, co rádi plavou. Pláže tu jsou nekonečné a tak o místo tu není nouze. My s Vaškem téměř kalo každý den vyrážíme filmovat. Potkáváme SURFáky, kteří se zájmem pozorují, diskutují, ale neruší. Jen se zvědavě dívají, jak se to vlastně celé dělá. Také to nahlas komentují. Po té s několika setkáváme v jedné z restaurací a jdeme se osvěžit. Bylo to příjemné zakončení „práce“ za kamerou. Večeře a po té první hudební večer Evy a Vašek.

Fotogalerie: Opatija, pondělí 14. 9. 2015

/album/fotogalerie-opatija-pondeli-14-9-2015/dsc-3788-jpg1/ /album/fotogalerie-opatija-pondeli-14-9-2015/dsc-3792-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-pondeli-14-9-2015/dsc-3793-jpg1/ /album/fotogalerie-opatija-pondeli-14-9-2015/dsc-3816-jpg1/ /album/fotogalerie-opatija-pondeli-14-9-2015/dscn4634-jpg/
/album/fotogalerie-opatija-pondeli-14-9-2015/dscn4640-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-pondeli-14-9-2015/dscn4645-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-pondeli-14-9-2015/dscn4647-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-pondeli-14-9-2015/dscn4656-jpg/ /album/fotogalerie-opatija-pondeli-14-9-2015/dscn4658-jpg/
1 | 2 | 3 | 4 >>