Opatija ve vzpomínkách - Hanka

24.09.2015 14:24

Přišla mi SMSka s dotazem - "tak už jsi v realitě?" No, přiznám se - nejsem a ještě chvíli určitě nebudu. Fyzicky jsem sice doma, ale v myšlenkách jsem stále ještě v Opatiji a tak prožívám další skvělý týden i když pravda, poněkud smutnější než byl ten skutečný. Hlavou mi stále letí vzpomínky na první setkání s betonovými plážemi v Opatiji a na to, jak den po dni mi bylo stále příjemněji a začal převažovat pocit, že to je ONO. I když mě šla zpočátku hlava kolem z tolika hospůdek, které se časově rozhodně nedají zvládnout, nakonec zůstala jedna oblíbená, kde stačilo, aby se objevil jeden SURFák a za chvíli nás byla celá řada. Ti, kteří již napsali, chválí ubytování, jídlo, bazén, k nim se mohu jen přidat a o kilech navíc raději pomlčím. Co kdy a jak probíhalo píše Eva ve svých krásných a čtivých článcích.

A já budu vzpomínat, jak Eva první den v restauraci chodila mezi stoly a jako správná paní domu se ptala zda je vše v pořádku. Bylo to milé a protože mezi námi seděli i lidé, kteří k nám nepatřili, přišlo jim to hodně zvláštní, že se o nás Eva tak stará. Paní z Brna sice věděla, kdo Eva s Vaškem jsou, ale měla je zaškatulkované jako "dechovkářské duo" /to jsou její slova/ a tak po prvním hudebním večeru byla dost překvapená, co slyšela za písničky. Pak už tam s manželem a pětiletým vnukem chodili každý večer. Další večer seděli vedle nás Italové, kteří také zůstali dost dlouho a i když slovům nejspíš nerozuměli, tak jen poslouchali a hudbě, zvlášť té od srdce, té rozumí každý. A když Eva na závěr ještě přidala Díkůvzdání a Dál mi scházíš, to bylo hodně člověčí, všichni jen poslouchali a tleskali. Vašek dával Evě Adams prostor, ale bedlivě ji sledoval a vypadalo to, že bude i známkovat, ale to už bylo bez nás. Při dalším večeru Japonci, kteří večeřeli za Evina zpěvu, tleskali a s některými se Eva dostane na fotografiích až do Japonska. Také Němci zůstali celý večer a když Vašek zpíval Ty pro mě jsi jen ty, zpívali s ním ve svém rodném jazyce. Německá paní s námi i tancovala a při závěrečných Vzpomínkách byla i v kroužku a její scho¨n /neumím napsat

dvojtečku nad o/  tomu jsme rozuměli i bez překladu.

Byl to nádherný týden. Zatímco jsme chodili po procházkách, kavárničkách a všichni už po svých místech u moře a že bylo z čeho vybírat /od brouzdaliště pro děti, pláže s metrovou hloubkou, pláže s hloubkou, kde se hned od prvního vstupu po schodech muselo plavat, až po volné moře, označené bojkami/  Evu s Vaškem jsme vídali při práci. Vašek vláčel stojan a Eva kameru a tašku s oblečením, protože pro každou písničku musela být jinak krásná. Po práci ale i oni měli potřebu se na chvíli zastavit, dát si kávu, studený drink anebo jedno chlazené. Ale i zvláštnosti se objevili - zatímco Vašek se svým kamarádem Tomášem šlapali vodu v moři a nejspíš vedli klučičí řeči, holky seděly pod slunečníkem u piva a řeči vedly holčičí. Ale chlapci po návratu vše dohnali. Smutno bylo jen jednou, když nás Eva s Vaškem na jeden večer opustili a jeli hrát krajanům do Záhřebu. Zdálo se mi, že jsme nějak bezprizorní, opuštěni, možná i zrazeni a chvíli trvalo, než jsme se po menších skupinkách usadili venku na terase, jiní u karet a samozřejmě si někteří udělal svůj vlastní večer. Jenže závisláci - ti to už neumí. 

Bylo to moc fajn. Báječné dny prožité jinak, než žijeme většinu roku a ráda budu vzpomínat. Je jen velká škoda, že vzpomínky a slůvko bylo patří vždy do časů minulých.

Evo, Vašku, Evičko, Milane  - děkuji za hezké dny.  Hanka 

=