Ostrava Zábřeh 10. 9. 2010

13.09.2010 16:56

Tak máme za sebou první školní týden. Ranní vstávání, první jednička, zapomenuté učebnice pod lavicí a plno nových zážitků. Tak, tak bych shrnula celý první zářijový týden. Je pátek, všichni tři vyrážíme „na sever“. Ostrava, Orlová a Staříč u Frýdku-Místku. Do kulturního domu Akord se vracíme potřetí. Vím přesně, kde zaparkovat auto, jak se pohybovat v zákulisí. Usměvavá paní pořadatelka nás vlídně vítá. Má jednu starost. Na vstupenkách je napsaný čas na 18.00, ale ve zpravodaji na 19.00. S úsměvem ji uklidňuji, že naše publikum stejně chodí na koncerty o hodinu dříve. Má slova se v praxi potvrdila. Pouze jedna paní přišla pozdě a dostala lístek za poloviční cenu. Vždy, když jsme zde „na severu“, máme takovou zkušenost, že s námi zpívá celý sál, ale nahlas. Tak je tomu i na severu Čech-Mostecko, Sokolov. Tam, kde se fáralo do hlubin naší země. Pan osvětlovač si dnes vyhrál se světlem. Když jsem zpívala já, nebo Vašek v publiku, kamkoliv jsme se pohnuli, krásně na nás svítil. Dal si s tím tu práci. Měl takzvané „dělo“ vodící reflektor. Publikum se opět dobře pobavilo, když Vašek uváděl písničku „Důchodci“. Komentář stále vylepšuje. V publikum seděla paní, která slavila devadesáté narozeniny. Zazpívala jsem jí píseň „Krásné chvíle“, kterou si se mnou zpívalo mnoho lidiček, hlavně ženy. Text písně má smysl a je pravdivý. Především Vašek dbá na smysluplnost a krásu obsahu textů. Už je pomalu konec koncertu. Nějak rychle to dnes uběhlo. „Dnes tu bylo plno spokojených diváků a šťastných posluchačů“, tu větu mi řekla paní pořadatelka při loučení. To je důvod a smysl našeho počínání, to je štěstí.