Písek 21. 1. 2014

27.01.2014 11:48

Minulý týden jsme vystupovali v Protivíně, je to jen malý kousek od místa, kde vystupujeme dnes. Ale ještě před tím jsme přijali pozvání na krátkou návštěvu v domě seniorů. Z domu jsme se tedy vypravili o něco dříve. Cesta dle navigace měla trvat tři hodiny a tak to také bylo. Parkujeme na zcela novém parkovišti před velikou a poměrně hezkou budovou. Záclony za okny v přízemí se hýbou sem a tam. Za nimi stojí mladý personál domova pro seniory a očima nás doprovází až ke vchodu, kde nás vítá také mladá slečna, která tu naši návštěvu domluvila. Jsem překvapena, jak moderně je domov vybaven. Jedeme do prvního patra, kde ve společenské místnosti na nás čekají, jak jim říkají sociální pracovnice, klienti. Trošku jsme zazpívali jen tak bez nástrojů, odpověděli jsme na dotazy a přesunuli se o pár ulic dále do kulturního domu. Vzpomínám si na naši loňskou návštěvu zde, byla tehdy sněhová kalamita a my se ke KD vůbec nedostali. Nosili jsme hudební aparát asi 200 metrů. To byla tehdy radost. Loni jsme hráli k tanci a dnes máme koncertní vystoupení. Pod jevištěm je dvacet dlouhých stolů a za nimi jsou sedadla, která mají elevaci, tedy jinak řečeno, jsou z kopce jako v divadle, tudíž odevšud je krásně vidět. Sál je poměrně dlouhý, promítací plátno je veliké, a tak diváci ho mají jako na dlani. Šatnu máme ve druhém patře, ještě máme pět minut do začátku. Zvědavě se koukám nenápadně do hlediště, jsem velmi mile překvapená, až na pár volných míst v poslední řadě je vyprodáno. Je čas, Vašek už sklízí ten libí zvuk potlesku. Já stojím v portále a jako dostihový kůň jsem napjatá, ještě ne, ještě dva takty, už. A jsem tam, kde je mi moc a moc dobře. Ten protější reflektor je moc silný, a tak moc do publika nevidím, už, už abych byla dole. Až nyní si teprve mohu prohlédnout naše dnešní diváky. Mnohé znám od vidění z minulých vystoupení. I SURFáci tu jsou i ti, co s námi byli na Jadranu i u nás v Moravském krasu. V poslední řadě sedí ti, co za námi přijeli až ze Sušice, je to celá rodina. Krásně publikum na nás dnes čekalo, snažili jsme se s Vaškem, co to dalo. Vašek se procházel v publiku a povídal a povídal. Vymýšlel si historky samozřejmě, že o mně. No ale já si myslím, tedy doufám, že publikum to vzalo jako žert. Budeme vidět při další návštěvě Písku, zda opět přijdou. My se sem vrátíme zase v lednu a to se bude psát rok 2015…