Pozdrav - Hana Chvojková

07.01.2016 14:22

Přejem si navzájem šťastný rok a otevřené cesty přát si je mnoho, dát štěstí je víc

můžeš být první, kdo se usměje v davu všedního dne

můžeš být první, kdo podá ruku na tiché, opuštěné trati

neměřit štěstí korunami - jen velikostí srdce

dát v pravou chvíli píseň, víru, radost, lásku, žár nebo stín, 

kam vejdeš, vejde světlo a všem, kteří chtěli zůstat němí, otevřeš ústa písničkou

některé štěstí nelze vyzpívat, vysmát, vyplakat, vepsat do veršů, sdělit lidskou řečí,

ale každé štěstí je možné dát

 

Nevím, kdo zařídil, že jsem si tyto myšlenky před mnoha lety zapsala a nyní se mi opět dostaly do ruky. Ten někdo asi musel vědět, že jednou potkám ty, ke kterým se bude hodit snad každé slovo a co víc… já je budu považovat za ty, kteří patří mezi mé nejbližší.

 

Když vzpomenu uplynulý rok - byl hezký, byl příjemný a ve velké většině těch příjemných vzpomínek jste i vy tři. A půjdu-li ve vzpomínkách dál, tak jako nezapomenu na vaši první písničku, kterou jsem slyšela, tak nezapomenu na Evinu ruku na mém rameni v době, kdy mě sice svět ležel u nohou, ale jen proto, že se sesypal jako domeček z karet. A Evina ruka na rameni v tu pravou chvíli - to byl ten impuls, kdy jsem se zase začala hrabat z trosek - no a pak se div, že tě mám za anděla. Jen andělé jediným dotykem dokáží měnit život. Tak to mám uložené, tak to cítím srdcem a nikdo mi to nevezme.

 

Ať nám zdraví věrně slouží, ať každý má po čem touží,

štěstí, lásku, víru, že dál budem žít v míru,

že vše se zase zklidní, tak buďme k sobě vlídní.

Tak se mějte floridsky…

Díky Hanka – navždycky.

Připíjím na život a pohodové dny v roce 2016.