Praha 28.6.2011

28.06.2011 11:27

Návštěva lesa nechá na člověku divy. Čistí to hlavu, pokud dokážete naslouchat přírodě. Dnes je pondělí. Uplynulý víkend ve mně zanechal spousty zážitků a také jsem měla možnost získat nové zkušenosti. Zúčastnila jsem se natáčení pořadu „Noc plná šlágrů“. Než se trošku rozepíšu, chtěla bych poděkovat Vám, kteří jste mi drželi palce. To jsem hodně cítila a věřte, že se mi hned lépe zpívalo, ale také vůbec pohybovalo v cizích vodách. A také moc děkuji za Vaše zaslané SMS, které nám (ano nám, protože jsme vyhráli my všichni) přineslo první místo. Kde začít? Podrobně se více rozepíši v našich SURFáckých listech. Dostali jsme s Vaškem pozvání do tohoto pořadu. Dlouho jsme přemýšleli nad strategií. Vystupovat oba dva. Nebo jen Vašek, nebo jen já sama. Výsledek jste měli možnost vidět. V pátek jsme již cestovali do Prahy do GOJA Music hall na výstavišti, kde se pořad natáčel. Krásné, moderní prostředí. Všude kolem samá technika, kamery, osvětlovači, téměř stejné jako před dvěma léty při narozeninovém koncertu Karla Gotta. Jen trošku v menším. Stejný režisér a stejný televizní štáb. V ruce mám přesné instrukce. V kolik hodin se mám dostavit do maskérny, kostymérny atd. Vše musí klapnout, je to v celku velký ansábl a hodně účinkujících. Když jsem si četla scénář a jména zpěváků, vybavila se mi má dětská léta, to při čtení jména Naďa Urbánková. Moje puberta Hana Zagorová, Kotvald, Hložek, Vávra, Peter Nagy a jiní. A pak tam vidím také své jméno. Je napsané celé. Což téměř nikde nepoužívám, jen pro úřady, když si jdu vyzvednout doporučený dopis. V pátek jsme natáčeli detaily. Pan režisér Jiří Adamec každému trpělivě vysvětluje kam by se měl dívat atd. Uvnitř mám smíšené pocity. Tréma, radost, neklid, touha a mnoho jiných. Páteční den uzavírá mé vystoupení. Doprovází mě kapela jako u Karla Gotta Charlie Blažek. Zdravíme se z dálky. Reflektor mi svítí do očí, vím, že je to potřeba, aby byl zpěvák vidět. Hledám v hledišti Vaška a Evičku. V sobotu nás čeká generálka a večerní live vystoupení, které ČT 1 vysílá živě. Generálka je nekostýmovaná, což je velmi praktické. Je velké teplo a tak bychom se všichni pod makeupem asi rozpustili. Sdílím šatnu společně s moderátorkou večera slečnou Černíkovou, Naďou Urbánkovou a Hanou Zagorovou. Slušně po příchodu zdravím a podávám všem třem ruku. Je zvláštně příjemné se setkat z očí do očí těmto legendám a ještě mít možnost vystupovat ve stejném pořadu. Generálka probíhá bez problémů. Časově jsme na tom také dobře. Evička s Vaškem a Jindřiškou sedí v hledišti. Mám ještě 2 hodiny čas, než půjdu do maskérny. Venku je krásně, popíjíme kávu a slyšíme hudbu, která se k nám nese od Křižíkové fontány. Dnes se tu koná přehlídka dechových hudeb. Je čas. Kolem žaludku cítím lehké šimrání. Že by tréma? Už sedím na křesle a koukám jak mě šikovná vizážistka líčí. Jsem přesně v polovině pořadu. Během večera vystoupí naše hudební legendy a čtyři soutěžící. Já budu zpívat písničku Cappuccino a zúčastním se soutěže. Po zkušenostech ze „Slavíka“ jsem si nedělala žádné, ale vůbec žádné naděje. Jen jsem si přála zachovat si sama sebe a nezklamat naše příznivce. Už slyším své jméno, asistentka režie mě posílá na scénu. Koutkem oka vidím Evičku a Vaška, sedí celkem blízko. Vidím i další SURFáky, v první řadě Zdenka s Fandou. O kousek dál Jirka a také paní Hanka. To jsou záchytné a stěžejní body pro mě. V hale je hezká a veselá atmosféra. Už zpívám refrén. Konec, odcházím do zákulisí. Cítím jak se chvěji. Je mi hezky. Přezouvám si boty a ptám se zda se mohu jít převléknout do civilu. V šatně se loučím s Hankou Zagorovou. Neodcházím ještě, ale vím, že ona zpívá zcela jako poslední. Nerada bych ji propásla. Jdu se dívat na monitor v zákulisí, který vysílá přímý přenos. V tu chvíli jsem zapomněla, že jsem vlastně soutěžila. Jak už jsem psala po zkušenostech ze Slavíka jsem to tak nějak vypustila. Na stole vidím své jméno a jména ostatních soutěžících. Najednou si všechny čtyři lístky bere asistentka režie a vysílačkou dostává pokyny. Mladičké slečně dává do ruky obálku, která ji odnáší moderátorů. Najednou slyším své jméno. Cítím jak jsem najednou sama. Kolem mě nikdo z mých blízkých. Nejdříve cítím asi údiv a hned po té velikánskou radost. Zatím ji mám v sobě a musím Vám napsat, že ji pěkně v sobě dusím. Jakoby se to kolem mě nikoho netýkalo. Karel Vágner mi gratuluje i paní Zagorová se přidala. Ze šatny si beru své věci a těším se na Vaška a Evičku. Až v autě se mi podařilo dostat tu radost ze sebe. Mám ji plnou duši. Už nemohu ani dýchat. Třikrát jsem si pořádně zakřičela. Samozřejmě jsem své blízké informovala, ať se neleknou. Teprve nyní to cítím na plno. Uvědomuji si tu velkou sílu, která stála ten večer při mně. Ta síla to jste vy. Jak vyjádřit dík? Budu se snažit zpívat a dávat Vám to, co je ve mně ukryté. Dávat si navzájem radost, která se poté odráží do běžného života. Není to jenom o samotném zpěvu, je to o přátelství, o pokoře, o sympatiích. Bohužel i během těchto dvou dní jsem pocítila výsměch, v tu chvíli jsem velmi zranitelná. Ale Vaše síla a Vaškova podpora mě dokázaly udržet. Děkuji Vám.

Kdo to nestihl v přímém přenosu může se podívat na reprízu, kterou ČT 1 uvádí 1.července v 0:45 hodin.

Fotogalerie: Praha 28.6.2011

/album/fotogalerie-praha-28-6-2011/pdvd-005-jpg/ /album/fotogalerie-praha-28-6-2011/pdvd-010-jpg/ /album/fotogalerie-praha-28-6-2011/pdvd-036-jpg/ /album/fotogalerie-praha-28-6-2011/dscn8038-jpg/ /album/fotogalerie-praha-28-6-2011/dscn8045-jpg/