Praha - Divadlo ABC 11. 11. 2012

14.11.2012 08:53

Brzy, brzičko dnes vstáváme. Kdo mě zná, tak ví …..a co? Nebudu prozrazovat. Před osmou ráno jsme na místě. Před námi se najednou otevírá chodník, je to nákladní výtah do divadla. Nakládáme vše potřebné. Na místo dorazila i naše skupina SURF, bicí Radim, kláves a harmonika David, klarinet a saxofon Pepíno, housle a kytara Martin a basa Pavel. Jsme v divadle. Už to tu známe, vždyť jsme tu s Vaškem vystupovali, když slavil Pepíček Zíma své kulaté narozeniny. Zároveň celý dnešní koncert pořad patří do série, která je nazvaná Dechovkové legendy. Datum a čas je 11.11. v 11.00 hodin. Původně jsme měli hrát až v 15.00. Ale … Vašek je neustále myslící tvor. Kudy chodí, tudy přemýšlí. Domluvil s panem produkčním koncert pro Antonína Gondolána. A jak jsme tu křtili naše společné DVD s Josefem Zímou, tak tu dnes pokřtíme naše společné DVD s Antonínem Gondolánem. Ale to moc předbíhám. Něco po osmé ranní jsme již na jevišti, tedy na PRKNECH populárního divadla. Stále chodím sem a tam a říkám si, kolik lidiček už tady stálo a něco říkalo nebo zpívalo do publika. I já budu mít tu možnost se tu dnes postavit. Tréma? Asi ano. Zvuková zkouška probíhá. Režii dnešního pořadu má Radan Dolejš, ten, co připravoval scénáristicky narozeninovou oslavu Karla Gotta k jeho 70. narozeninám. Hlavní kameraman je osobní kameraman Karla Gotta. To jsou jména, doufám a věřím, že je to záruka kvality. Zvuková zkouška se prolíná s kamerovou zkouškou. Mají pro nás 8 kamer. To není zrovna málo. Každý nástroj má svoji kameru. Dostáváme přesné instrukce, kde máme stát a kam už nesmíme. Totiž, kdybych se postavila o pár centimetrů doprava, tak už budu stínit Davida, nebo Radka. Tak mám takový malý plácek pro sebe. Snad to zvládnu. Vašek se také ptá kameramanů, kde má on stát, když mám sólo. Normálně, tedy když hrajeme na našem klasickém koncertu, vždy ten, co zpívá jen „křoví„ poodstoupí do pozadí. Zde to bohužel nejde, protože bychom někoho stínili. Zkrátka ty kamery nám komplikují život, ale zase na druhou stranu pokud to TV odvysílá a má to být hezké, tak tomu rozumím. Je 10.30 a my jsme stále na jevišti. Začínám být fest nervózní. Nejsem namalovaná, oblečená, zkrátka nejsem připravená. Dodávám si v duchu kuráž a jdu za režisérem. „Mohu se jít připravit?“ Kouká se na hodinky a říká: „Běžte a to stihnete za půl hodiny?“ Nevím, zda se mám smát, nebo plakat. Musím zdolat točité schody a už jsem v dámské šatně. Místo – stolek se zrcadlem Simony Stašové jen s pokorou míjím a jdu zaparkovat tam, kde jsem byla i minule. Oblékám si šaty. Tedy snažím se dostat do šatů. Spodničku mám na zádech. Už je to potřetí. Bezradnost, bezmoc. No teda, klídek, jó to se řekne. Třesou se mi ruce, nejsem to já. Přichází Evička, něco se mě ptá. „Evičko, pomoz mě.“ „Mami, dyť je to jednoduchý.“ Něco udělala a já byla v ten moment nejšťastnější člověk. Oblékla jsem si šaty a musela jsem se smát. Mám 3 minuty. Hluboký nádech a výdech. Z portálu vidím hlediště, je krásně zaplněné. Hudební kolegové jsou celý v černém, jen bílý motýlek svítí pod krkem. Ke každému přistupuji a dotýkám se ramene. „Tak, jdeme na to.“ No ten zbytek možná uvidíte na ČT 1 v příštím roce. Ještě něco. Děkuji všem, co jste tam byli, protože jste byli naší oporou. I vy Jary a Honzo.

Jdu se převléci do civilu. V divadelním baru se lehce najíme. Průběžně se tu všichni vystřídali. Všichni diváci již odešli. Na jevišti se dělají velké přestavby. Muzikanti již zkouší a mě je krásně a příjemně. Asistentka produkčního mě seznamuje s panem vizážistou. „Proč jste mi ho nepředstavila před naším koncertem, mohl mě také připravit.“ „Nějak jsem si nevzpomněla.“ Mladý sympatický muž se mě ptá, jestli budu potřebovat jeho služby. „Ano, ve 14.30 sraz v dámské šatně.“ Toník Gondolám již pilně zkouší. Mezitím jsme dali ještě rozhovor pro týdeník Šíp a TV Barrandov. Ti se nás ptali, jak trávíme první dny nového roku. A co plánujeme na rok příští. Já budu s Toníkem zpívat jednu píseň „Čekej a neplakej“. Zkouška byla za půl minuty hotová. „To zvládneme, ne?“ říká Toník. „Já ano, ale znáš slova a víš, kdy máš zpívat ty, znáš formu?“ „No, moc ne, když tak na mě vždycky mrkni.“ „Jo, já na tebe budu mrkat a pak to schytám od Vaška.“ Jdu se převléci. V šatně se připravuje i náš spolu kmotr paní Jiřina Bohdalová. Dala se do řeči s Evičkou. Měly si co povídat. Jsou téměř stejně vysoké. Jen ten věkový rozdíl o něco větší, než rozdíl ve výšce postav. Každopádně energie a náboj je obrovský. Pak Přišel i Vašek, protože věděl, že celou šatnu mám jen pro sebe. Tak se vmísil do hovoru. Na tento druhý koncert jsem připravená beze stresu a v pohodě. První půli koncertu sedím v hledišti a dívám se. Druhou půli zahajujeme křtem našeho společného DVD „Vyslechněte příběh“. Pak následuje náš společný duet. Po odchodu z jeviště najednou vše ze mě spadlo. Nebyla to tíha, byla to zodpovědnost. I nyní je mi „krásně a příjemně“. Kdo zná tato slova z písničky, ví o čem je řeč. A kdo nezná, tak až se potkáme, tak osobně vysvětlím. Zazvonil zvonec a my už jen na chvíli posedíme v baru s režisérem, s Pepíčkem Zímou, se sourozenci Gondolánovými a už nás čeká jen cesta domů.

Fotogalerie: Praha - Divadlo ABC 11. 11. 2012

/album/fotogalerie-praha-divadlo-abc-11-11-2012/dsc-0193-jpg/ /album/fotogalerie-praha-divadlo-abc-11-11-2012/dsc-0204-jpg/ /album/fotogalerie-praha-divadlo-abc-11-11-2012/dsc-0217-jpg/ /album/fotogalerie-praha-divadlo-abc-11-11-2012/dsc-0229-jpg/ /album/fotogalerie-praha-divadlo-abc-11-11-2012/dsc-0233-jpg/
/album/fotogalerie-praha-divadlo-abc-11-11-2012/dsc-0250-jpg1/ /album/fotogalerie-praha-divadlo-abc-11-11-2012/dsc-0255-jpg/ /album/fotogalerie-praha-divadlo-abc-11-11-2012/dsc-0256-jpg/ /album/fotogalerie-praha-divadlo-abc-11-11-2012/dsc-0257-jpg1/ /album/fotogalerie-praha-divadlo-abc-11-11-2012/dsc-0261-jpg/