Praha - Divadlo ABC 31. 7. 2012

01.08.2012 19:08

Je normální obyčejné úterý. Václavák je opět plný lidí. Jedni chodí sem, druzí zase tam a ti ostatní jen tak lelkují. Zdá se, že kdo tady pracuje, jsou opět a pouze afroameričané stojící na rohu ulic. Zde se budou točit velké peníze, jen stát z nich asi nic neuvidí. Naši ostražití policisté jsou v jejich případě raději neostražití. Jdeme stejnou cestou jako včera. Sraz je v 15:00 hodin. Samotný koncert začíná v 19:00. Opět probíhají zkoušky jako včera. Už mě Pepíček volá. Seděla jsem v hledišti a dívala se na své hudební kolegy a kolegyně, jak zkouší. Kapela už hraje předehru, já nastupuji. První dvě slova vím a dál jen velké okno. Ajaj, myslím si. Možná je to lepší, když se mi to stalo při zkoušce, než při samotném vystoupení. Není se co divit, písničku nemám důkladně zažitou. I když toto se může stát i u písničky, kterou notoricky znáte. Dáváme si to ještě jednou, tentokráte bez chyby. V zákulisí je k dispozici malý bar s restaurací. Zde si dáváme večeři, přicházejí i ostatní. Ve dveřích se objevil první kmotr našeho DVD pan Standa Procházka. Tak srdečné přijetí a pozdrav. Vaška objal s takovou radostí, až se všichni kolem zastavili. Před třemi léty jsme Standu pozvali na náš koncert pod horou Říp. Byl velmi rád a od té doby jsme v kontaktu. Dalším kmotrem je Honza Slabák - představitel Moravanky. Je to náš krajan, také z Moravy. A třetím kmotrem je žena, bývalá hlasatelka a moderátorka z televize, paní Čechová. Od pohledu je to opravdová dáma. Tuším, že už má přes 80 roků, ale gesta, chování, pohyby nezapřou starou dobrou školu.

V šatně se převlékám s paní Filipovskou a Hanzelkovou. Je tu několik míst, každé má zrcadlo a je vidět, že někomu patří. Hned první stolek patří evidentně Simoně Stašové. Přemýšlím, zda se tu usadím. Nevím proč, ale nejde mi to. Pokorně zaujímám místo hned vedle. Nedávno jsme viděla v TV pořad o paní Simoně, který se z části natáčel také v této šatně. Diváci už jsou vpuštěni do sálu. V šatnách jsou reproduktory, je slyšet vše, co se na jevišti děje. Máme místa v první řadě. Koncert začíná. Těsně před přestávkou jsme zváni na jeviště, protože proběhne křest. Spolu s námi jde pan Slabák, pan Procházka a paní Čechová. Už tam v řadě stojíme a kmotři mají svou řeč. I nám byl předán mikrofon. Napadla mě taková věc, kterou jsem tam řekla. „Vašek bude v příštím roce oslavovat 60. narozeniny a mluví o tom, že půjde do důchodu. Prý si mám najít nového hudebního parťáka, tak Pepíčku, jdete do toho?“ V tom se rozesmál celý sál, reakce byla veselá a Pepíček nelenil a odpověděl naprosto jasně: „Už dlouho o tom uvažuji, jdu do toho a Vašku, vy se nebojte, my si vás s Evou adoptujeme.“  Následoval přípitek se všemi a „živijo“. Po přestávce jsem přišla na řadu jako třetí. Společně jsme si s Pepíčkem zazpívali. V hledišti bylo několik SURFáků. Seděli tuším ve čtvrté a páté řadě. To byly krásné záchytné body, o které jsem se opírala. Díky vám za vaši přízeň. Díky i vám ostatním, kteří jste na nás v dobrém mysleli – pomohlo to.

Fotogalerie: Praha - Divadlo ABC 31. 7. 2012

/album/fotogalerie-praha-divadlo-abc-31-7-2012/dsc01227-jpg/ /album/fotogalerie-praha-divadlo-abc-31-7-2012/dsc01228-jpg/ /album/fotogalerie-praha-divadlo-abc-31-7-2012/dsc01229-jpg/ /album/fotogalerie-praha-divadlo-abc-31-7-2012/dsc01231-jpg/