Praskolesy 27.3.2011

Ve dveřích kulturního domu Jitřenka nás vítá paní starostka obce. „Tak jsme opět po roce zde“ říkám. “Kdepak, to jsou už dva roky, co jste tu měli koncert“ dodává s úsměvem. Nemohu tomu ani uvěřit. Proč se mi zdá, že je to jen rok. Co v našem životě a v naší mysli brzdí, či zrychluje čas? Tak si v duchu povídám sama se sebou. Luka už je na místě. Poprvé za celou dobu přijel dříve než my, dostal ode mě pochvalu. Hned o kousek ještě povyrostl. Nesmím to ale přehánět s těmi pochvalami, i tak má přesně dva metry na výšku. Ale je příjemné mít vedle sebe na jevišti někoho jak zleva, tak i zprava. Už se trousí první posluchači. Není žádný shon a tak mám čas na povídání. Surfáci na nás už mávají ze dveří. Dnes jsou tu i malé děti. Je neděle odpoledne, tak babičky a dědečkové vzali své potomky na kulturu. Je milé vidět jak, si s námi i ti malí zpívají. Dnes je Vašek jako vyměněný, tedy k lepšímu. Jak včera tak i předevčírem se na jevišti rozpovídal a dnes pusu nezavře. Možná, že to dělá to jaro. A vůbec, je to dobře, když je veselo. Tak to má být.