Sobota 26. 9. 2015

27.09.2015 16:54

Od pondělí jsme ve studiu měli vzácnou návštěvu, odborník na slovo vzatý. Do připravovaného CD „V úderech mého srdce“, kde jsou písně od autora, zpěváka a kytaristy Chrise Rea, jsme potřebovali nahrát kytary. CD se připravuje již dva roky. Zpívání proběhlo na několikrát, ale je obtížné a náročné na interpretaci hudebních nástrojů hlavně kytary. V písničce je kytar hned několik. Měli jsme tu již mnoho kytaristů, ale bohužel výsledek nebyl nikdy dobrý. Málokdo se totiž pustí do takového díla. Abych vám to trošku přiblížila. Chris Rea je nejenom zpěvák, ale i kytarista, já sama nedokáži říct, co je víc. Obě věci provozuje skvěle. Je něco jako Pavarotti ve zpěvu. Tak nyní si už asi dovedete představit, jak náročné bylo najít interpreta, který by se toho nebál a ještě by se to naučil a dokázal to zahrát, ale ne jen tak odehrát, ale vycítit. Je to zvláštní slovo, ale nevím, jak to jinak vyjádřit. Proto projekt trvá tak dlouho. Nyní vám mohu prozradit, že u nás nahrával Jiří Kučerovský, někteří si ho spojíte se jménem Tomáše Kluse, se kterým do září koncertoval, než Tomáš přerušil svoji hudební kariéru. Měli jsme ho tu ve studiu již jedenkrát, když do mého CD „Slova tvých písní„ točil kytary. Skromný, nenápadný, hezký, sympatický a mladý kluk. O tomto víkendu je vše, kromě jedné skladby, natočené. Během nahrávání jsem si vždy odskočila z video studia do audia a poslouchala jeho přednes. Jednoznačně jsem se rozhodla, že já přetočím znovu sólo hlasy. Bude to již asi po páté, ale věřím, že to bude k dobrému. On si se mnou prostřednictvím kytary povídá, on mi odpovídá. Je to balzám ho poslouchat. Mám velikou radost, že jsme Jirku do studia získali. Jeho jméno a hra má velikou váhu. V sobotu po natáčení jsme si odskočili na pivní slavnosti v Černé Hoře do pivovaru. Odpoledne přicházely stále davy a davy lidí. Vaškův ročník sice nebyl moc zastoupený, ale i tak tu měl plno známých a jak jsme byli vedle sebe, foťáky si neodpočinuly. Měli jsme možnost si poslechnout 5 hudebních uskupeních. Ještě nyní mi lehce zvoní v uších, ale věřím, že za chvíli to přejde, jak si ve studiu nasadím sluchátka. Každý měl prostor na hodinu. Banjoband Ivana Mládka mě potěšil i rozesmál. V podvečer nastoupili Wohnouti a po nich Chinaski. Na Ivana Mládka jsme s Vaškem stáli hned v první řadě u železných zátaras. Uviděl nás hlavní pořadatel a pozval nás do zóny VIP. Nemám to slovo ráda, ale nyní jsem byla vděčná a to velmi. Již jsem tu stála dvě hodiny, hlad a žízeň mě provázely. Jsme v pivovaru a já ještě neměla ani malé pivo, jenže, když opustím místo, již se sem nevrátím, nemám šanci. Dostali jsme modré pásky na zápěstí, již tam mám červenou a trošku se studem jsem prošla přes ochranku na místo, kde jsem měla i svoji židli, kávu, pivo a hlavně dobrý výhled na jeviště. Sedíme asi 3 metry od jeviště, kde právě řádí skupina Wohnout. Je to pěkný nářez, sleduji lidi, sleduji vše, co se děje kolem. Užívám si to. Původně jsem nechtěla jít. Nyní z této pozice si to vychutnávám. Po skončení Vašek s Evičkou jdou do zákulisí, které je nám volně přístupné. Evička má podpisy i společné foto je šťastná a Vašek vede debatu s Wohnoutama. Přichází v dobré náladě. Ředitel pivovaru a majitel agentury si Vaška také berou stranou a domlouvají naše budoucno, spíše je to  směrem k Evě Adams. Dívám se po své levici na ten veliký dav lidí, trošku se stydím, že tu mohu sedět a oni poslušně stojí za železným hrazením a přísnou ochrankou. Majitel těchto drsných chlapíků nás přišel poprosit o společné foto. “Fandím vám, jsme  z jednoho kraje, mohu ještě zavolat i moji ženu." Od tohoto drsně vzhlížejícího muže mi připadlo to slovo prosím a děkuji obzvláště milé. Malá pauza na to, aby technici vše připravili pro následující kapelu, která se zatím schovává vzadu. Už to je tady, barevná světla, mlha a přicházejí Chinaski, je to pompézní nástup, dav píská, skanduje, mají radost, že vidí kluky naživo. Hrají jako o život téměř hodinu. Dav zpívá s nimi. To je paráda. Evička lítá s telefonem a fotí a točí. „Mami, domluvíš mě ještě společnou fotku s nimi?“ Na nic jiného nemyslí. Jak jsem slíbila, tak se stalo. Hlavní organizátor mi řekl, že 20.50 je dovede k jevišti, kde se dcera bude moci vyfotit. Evička si koupila CD a fotky, vše má podepsané a i několik fotografií má.  Ojínění muzikou a štěstím naší dcery se vracíme domů, rychle spát, ráno se opět natáčí.

Fotogalerie: Sobota 26. 9. 2015

/album/fotogalerie-sobota-26-9-2015/dscn5264-jpg/ /album/fotogalerie-sobota-26-9-2015/dscn5276-jpg/ /album/fotogalerie-sobota-26-9-2015/dscn5278-jpg/ /album/fotogalerie-sobota-26-9-2015/dscn5287-jpg/ /album/fotogalerie-sobota-26-9-2015/dscn5290-jpg/
/album/fotogalerie-sobota-26-9-2015/dscn5294-jpg/ /album/fotogalerie-sobota-26-9-2015/dscn5297-jpg/ /album/fotogalerie-sobota-26-9-2015/dscn5306-jpg/ /album/fotogalerie-sobota-26-9-2015/dscn5320-jpg/ /album/fotogalerie-sobota-26-9-2015/dscn5326-jpg/