Sokolov 13. 9. 2014

16.09.2014 15:46

Včera večer jsme se vrátili z Jadranu. Domů jsme dorazili něco po osmé hodině večerní. Z auta jsme vybalili jen to nejnutnější. Mám na mysli lehátka, šnorchl, boty do vody a velkou tašku, ve které jsme byli sbaleni všichni tři. Naopak do auta jsme nabalili kufry s CD a DVD. Přemýšlím, co si mám nechat na zítřek v autě za oblečení. Tedy vlastně na dnešek. Nakonec nechávám dvě varianty. Na zimu a na teplo. Do deště nemám nic, ale nad hlavami budeme mít střechu. Uleháme kolem půlnoci, vcelku znaveni. Ráno žádné vyspávání, něco po osmé hodině vyrážíme na vystoupení do Sokolova. Když jsem si spočítala kilometry a podívala se na čas, který dnes budeme trávit v autě, tak jsem zjistila, že je to skoro tak daleko, jako na Jadran. Jedna cesta nám trvá něco přes čtyři hodiny. Již jsme na místě. Na hlavním náměstí se konají slavnosti horníků. Mají připraveno celkem pět hudebních scén. Nás si pozvali do hlavního programu na hlavní scénu. To nás potěšilo. Loni jsme hráli v Aši na veliké slavnosti města, programem jako konferenciér provázel pan ředitel KD ze Sokolova a hned si nás objednal na dnešní slavnosti. Program je velmi bohatý, po hodinách se na jevišti střídají hudební tělesa. Přestávky, které jsou potřebné k tomu, aby se vždy postavil hudební aparát, vyplňují různá taneční tělesa, která mají svůj prostor před velikým pódiem. Právě začíná zpívat skupina mladého Mišíka a v tom se z nebe snáší na zem proudy vody. Ani velké decibely nemají šanci vodu umlčet. Ba naopak mám dojem, že déšť sílí. Jdu si sednout do auta, které máme zaparkované u jeviště. Dnešním programem slovem provází Zdeněk Izer, který má svůj samostatný vstup těsně před Divokým Bilem. Ale to my už budeme na cestě domů. Stavíme a snažíme se co nejrychleji. Do šatny téměř utíkám, abychom přišli na jeviště včas, jak se sluší a patří. Byla jsem rozhodnutá pro „zimní variantu“, ale právě začalo svítit sluníčko a tak improvizuji, jdu do šatů a dělám dobře. Sluníčko vydrželo po celou hodinu. Náměstí je plné, opět mi skýtá krásný pohled. Pod námi jsou kovové zábrany, kdyby snad nějaký fanoušek byl agresivní. Ale já vím, že to nehrozí. Z velkého hlediště na nás různě mávají naši příznivci, kteří se sem sjeli z velkého okolí. Dnes si netroufnu jít dolů, neměla bych ani šanci to celé náměstí obejít. Pod jevištěm je několikastup, za ním je mnoho plných lavic a za nimi jsou posluchači „na stojáka“. Dnes jsme šli do toho s Vaškem pouze s malou programovou kostrou. Vašek se rozhodl, že to, co budeme hrát, nechá až na okamžik, když se podívá pod sebe. Moc jsem s tím nesouhlasila, protože to jsou trošku nervy nevědět, co přijde. Tak si vlastně nemohu připravit ani řeč. Ale bylo rozhodnuto. Nyní je již po koncertě a já mohu s čistým svědomím říct, že to mělo něco do sebe. Dnes jsem zažila, jak tleskalo a také zpívalo skoro celé náměstí, krásný a teplý pocit mi procházel tělem a ještě nyní ho cítím, už sice s jinou intenzitou, ale mám ho. Ráda bych se s vámi o něj chtěla podělit. A tak vám ho s radostí posílám…

Fotogalerie: Sokolov 13. 9. 2014

/album/fotogalerie-sokolov-13-9-2014/dscn0951-jpg1/ /album/fotogalerie-sokolov-13-9-2014/dscn0952-jpg/ /album/fotogalerie-sokolov-13-9-2014/dscn0955-jpg/ /album/fotogalerie-sokolov-13-9-2014/dscn0956-jpg/ /album/fotogalerie-sokolov-13-9-2014/dscn0957-jpg/
/album/fotogalerie-sokolov-13-9-2014/dscn0959-jpg/ /album/fotogalerie-sokolov-13-9-2014/dscn0960-jpg/ /album/fotogalerie-sokolov-13-9-2014/dscn0961-jpg/ /album/fotogalerie-sokolov-13-9-2014/dscn0962-jpg/ /album/fotogalerie-sokolov-13-9-2014/dscn0963-jpg/
1 | 2 | 3 | 4 >>