SURF club - Hana Chvojková

10.11.2016 09:58

A je po Vánocích. Ne, nezbláznila jsem se, jen mě hlavou běží vzpomínky na uplynulé dny, kdy jsem se svými blízkými kamarády prožila "zážitkové" Vánoce. Bez dárků, ale možná o to lepší. Žádný materialismus a také žádné zklamání z dárků, které jsme nechtěli anebo naopak je Ježíšek "nenaježil". Zážitkové Vánoce jsou bezva... jaký si to uděláš, takový to máš... a zážitky? To je to, co v nás zůstává nejdéle. No, a protože jsem opět ve vlaku a mám před sebou 3 hodiny jízdy - vzpomínám. Příroda za okny je stále ještě krásně zabarvená, ale až se budu vracet zpět, už budou převažovat jen hnědé a rezavé listy na stromech anebo už i stromy bez listí a to je vcelku dost smutná podívaná. A smutněji bude i na duši, zbývá jen listopadová Barča v Praze a pak čtyři a půl měsíce nic... Ale zatím je tu dnes, nádherný den, modrá obloha, sluníčko svítí, uši mám zacpané sluchátky, alespoň mi do nich nenafouká a ujíždím rychlostí 119 km v hod. směr Blansko (ano i to je vymoženost v nových vlacích ČD, že jsme o všem informování na světelné tabuli - rychlost, název stanice, ev. zpoždění vlaku a z vlakového rozhlasu ještě hlásí jednotlivé přípoje do dalších měst a vesnic).

Už je to měsíc, co jsem jela tuto trasu a tak se těším na nové dojmy ze setkání Evy Adams, které proběhne dnes večer na Klepačově. Jedu a bavím se tím, že si vzpomínám, kde všude jsem na této trase byla na vystoupení Evy a Vaška. První je Kolín - tady dokonce bylo vystoupení  v den Eviných 45. narozenin. To bylo minulý rok, ale byla jsem i na těch předchozích vystoupeních a kolik jich bylo, to už nevím. Pak projíždíme Přeloučí -

koncert v Kulturním domě, Pardubice - Společenský dům Ideon, kde bývalo každoročně skoro poslední vystoupení Evy a Vaška před jejich odletem za oceán a tím i jedno z posledních vystoupení v roce. Z Pardubic jsem také letos odjížděla do Lázní Bohdaneč. Tady jsem prvně zažila koncert na sportovním hřišti. A Eva v bílých kalhotách a bílém tričku na zeleném trávníku byla jako cvičenec. Vašek oblečení vyladil bleděmodrou košilí a tak ten kontrast s trávníkem nebyl tak velký. Jsem překvapená, jaké detaily se mi vybavují a proč se ukládají do paměti. Dál projíždíme Dlouhou Třebovou a přichází vzpomínka na ještě horké léto a venkovní areál. Mám odtud jednu krásnou společnou fotku. A tak při vzpomínání přijíždím do Blanska a kolikrát jsem tady už vystupovala z vlaku, to opravdu nevím. Jen se tu za tu dobu dost změnilo. U nádraží  je velké, nové parkoviště, před hotelem Macocha nový kruhový objezd a z blízkého autobusového nádraží odjíždí městský autobus na Klepačov v 10.36, zatímco rychlík přijíždí v 10.39 a na příští autobus se čeká 2 hodiny. Nevím, kdo a jak vytváří nové jízdní řády, ale zkušenost s přípojnými vlaky a autobusy mě někdy dohání k

šílenství, když odjíždí přípoj pár minut před odjezdem hlavního spoje. A zábavné také je, když na přestup jsou třeba 4 minuty a tak běhám podchody k vlakům a když zadýchaná nastoupím do přípoje, tak zažívám opět své malé vítězství, že stále ještě stíhám. Třešničkou na dortu je, když přijede hlavní spoj zpožděn a tak nastupuje místní vlakový rozhlas a hlas z něj mě popohání k rychlejšímu běhu slovy... urychleně přestupujte, vlak na první koleji je připraven k odjezdu... Vždy si myslím, já jsem přece ten vlak nezpozdila, tak proč se mám honit, ale nikdy není na blízku ten, komu bych to řekla a navíc můj zrychlený dech by mě nedovolil promluvit. No řekněte, můžete mít takové zážitky v autě? Dva v jednom - sport při jízdě vlakem.

A už jsem opět na cestě zpátky, myšlenky létají sem a tam, dívám se na už opravdu smutnou přírodu, žádné barevné podzimní barvy zvýrazněné sluníčkem, je pošmourno a listí buď už na stromech není anebo má jen hnědou a pro mě smutnou barvu. Ani zeleň už není zelená a nejspíš kdybych se podívala na kliku u dveří, i ta by se mně zdála špatně nasazená. Počasí odpovídá přesně mojí náladě. Radost je ta tam, ale vzpomínky zůstávají. Setkání Evy Adams i

taneční večer, tentokrát na Klepačově, jsou už minulostí. Dva naprosto rozdílné večery. Setkání Evy Adams, kdy přichází paní zpěvačka v dlouhých červených šatech, dáma s nádherným hlasem, v naší zemi určitě nedoceněná, zpívající vše a se změnou různého žánru se mění i ona a s každou novou písní jakoby přišel jiný člověk. V písních vypráví příběhy a kdo umí, kromě hudby, vnímat i text, tomu se střídá po těle husí kůže s lezoucími mravenci.

Třeba takový Valentino nebo úplně nová Řekni, že jsou v ráji, to je zážitek. A písničky z CD v Úderech mého srdce nebo Slova tvých písní už také mají na setkáních a koncertech své místo. Vnímám i oční kontakty mezi matkou a dcerou, když Eva zpívá jen pro svou mamku, která je také mezi posluchači a určitě pocity radosti a štěstí, jsou ty, které dnes večer u ní převažují. A jistě i taťka je na svoji dceru hrdý. A Eva zpívá jako o život, jen s doprovodem piana. Umí a umí to i s námi a s každou písničkou přináší radost a pohodu, a protože chodí mezi posluchači a dívá se nám všem do očí, snad vyčte z našich tváří a očí, jak je nám v této

chvíli blízko a jak máme rádi nejen její zpěv, ale i Evu jako člověka. Eva je krásná, mladá žena, ale hlavně je člověk - upřímný, laskavý a vlídný ke všem, kteří neubližují a nepomlouvají. Zážitky jsou silné a hluboké a tak ještě ve tři hodiny v noci nespím a docela závidím těm, kteří umí to, že si lehnou a okamžitě usnou. I tak se po dvou hodinách opět budím, protože se zase těším na večer - tentokrát je to večer taneční a bude ve stejných prostorách jako včerejší setkání Evy Adams.

A Evu jako by někdo přes noc vyměnil, přišla mladá, štíhlá kočka v minisukni a vysokých botách a ani se nechce věřit, že je to ta samá dáma z včerejšího večera. Je to zase jiná Eva, ale stále jí věřím každé slovo z jejich písniček veselých i těch smutnějších. A tak, když zase upře svoje "rentgenovky" do našich tváří, doufám, že z nich vyčte i naše poděkování za to, jak nám umí rozdávat radost a jak ji i její hlas máme rádi. Ale nesmím zapomenout ani na Vaška, který tentokrát dává Evě velký prostor, skoro ho nevidíme, je schovaný v polotmě, hraje na klávesy a určitě opět vymýšlí, co kde zlepšit a jak připravit Evě ty nejlepší hudební podmínky. Podařilo se jim dnes večer vytvořit rodinnou atmosféru po celý večer a kolečko tleskajících tanečníků kolem zpívající a tančící Evy, to jen dokazuje. 

Byly to krásné dva večery a trochu děsí ty více než čtyři měsíce, kdy Eva s Vaškem a Evičkou zmizí za oceán. Věřím, že nezmizí z našich srdcí a přeji jim, aby zaslouženým odpočinkem nabrali hodně sil pro sebe a tím vlastně i pro nás.

 

Evo, Vašku, Evičko, užijte si v té dálce hodně šťastných dní sami se sebou.

Hanka