Tatry 2015-pokračování

22.05.2015 17:27

Úterní den začíná rozcvičkou, také je to jedna z tradic. Celý den je pojmenovaný jako „Retro den“. Co to znamená? Rozcvička, kontinentální snídaně, úklid kolem hotelu formou brigády, opékání špekáčků, vaření guláše, soutěžní hry, vystoupení goralské muziky, obnovení goralského manželského slibu Evy a Vaška, večeře ve Slovenském stylu a pak?....

To jsme vám stačila vypsat velmi stručně plán dnešního dne. Vše je dobrovolné a já dnes mohu konstatovat, že z celých téměř 150 hostů se ho zúčastnilo 136. Nic se neplatilo, bylo to v rámci celého pobytu.

Vše tedy začíná ráno, kdy z hotelového rozhlasu přesně v 7.00 vyhrává hudba. Pěkné svižné melodie, které si ještě pamatuji z dob mého dětství. Ti, co s námi jezdí pravidelně, se pečlivě na toto místo připravují. Masky, paruky a samozřejmě mnoho těch, co jsou na ranní rozcvičku v pyžamu. Je opět krásné ráno a slunce svítí a hřeje. Všichni, kdo chtějí, máme sraz v recepci, ale na tu masu lidí je malá a tak v pětistupu jsme všichni posláni ven před hotel. Zde dostáváme pokyny a také zdravíme Tatry, to když dostáváme povel čelem vzad a klaníme se Lomnickému štítu. Jožko má na krku píšťalku a tou nás postupně posílá za Ivetou. Ta nás vede tam, kde jsme ještě nikdy nebyli. Všichni poklusem směřujeme na střechu hotelu Morava, ze které se nám opět naskytne krásný pohled. Zde začíná ta pravá rozcvička. Je to úsměvný pohled na naše těla, jak zápasí. Chce se pohnout, ale různé neduhy mu to moc nedopřávají. Nezapomínáme na společné foto. Při odchodu ze střechy každý dostává po štamprličce borovičky. A rovnou na snídani.

Ta je dnes kontinentální, jak to bývalo kdysi. Žádné švédské stoly, žádný bufet, žádný výběr. Malý talířek 5 koleček salámu, 2 plátky sýra, kousek másla, rajče, paprika na ozdobu a to je vše. Samozřejmě jsme na to byli všichni upozorněni. Z toho se mám najíst? Ale po vyčištění talíře zjišťuji, že jsem zcela syta, to jsme jen tak rozmazlení, myslím si, to by úplně stačilo. Někteří jsou ještě v maskách a parukách, kdyby si nesedli na svá místa, tak ani nevím, kdo to je. No, to nezačíná špatně ten den, myslím si. Kávy je dostatek a tak ještě chvíli posedím. Vidím, že i kolem mě nikdo nespěchá. Dnes si téměř nikdo nenaplánoval žádný výlet, či výšlap do hor, protože se chtějí zúčastnit celého dnešního programu.

V 11.00 mají sraz dvě družstva po pěti lidech. Tato družstva budou vařit guláš, samozřejmě, že je to formou soutěže. Ani bych nevěřila, jak to berou vážně. Jedno družstvo je sestaveno ze 4 mužů a jedné ženy. Celému kolektivu šéfuje mistr řezník z Nýřan od Plzně. Druhé družstvo je česko – moravské, ve složení 4 ženy, naše Evička a její spolužačka. Pravidla jsou jednoznačná, každý dostane to, co si naporučí, zda tomu tak bylo, nevím, každopádně Anička chtěla mariánku, ale bohužel nezadařilo se. I když nyní nevím, o jakou mariánku vlastně šlo. No za hotelem na rozkvetlé louce stojí dva kotlíky, pěkně od sebe. Jsou oddělené borovicemi. Česko - moravské družstvo je již na místě. Evička se pokouší zatopit pod kotlem. Na stole se hromadí nakrájená cibulka. Sluníčko se na nás směje. Vidím, že na mnoha balkonech jsou naši příznivci, kteří různě pokřikují. Každý má svého favorita, povzbuzující výkřiky jsou důkazem toho, že se zapojil celý hotel. Pánové dobrovolně pomáhají nosit lavice – pivní sety, abychom si mohli sednout. Číšníci roztáčejí první piva. Z repro beden se line hudba. Je pravé poledne, louka se začíná zaplňovat. Obě družstva již na plno vaří, zatím restují cibulku a dělají základ k barvě, která je nutná v každém guláši. Druhé družstvo jsou pánové. Jednoznačné pokyny dává mistr řezník. Je vidět, že to již někdy dělal. Iveta a Jožko přes mikrofony rozdávají motyčky, lopaty, košťata, hrábě a také jsou k dispozici kolečka. Všechno nářadí je rozebráno. Jedna parta okopává záhonky, druhá parta jde uklízet hřiště a zametači zametají před hotelem. Ti, co nemohou, anebo se jim nechce, zůstávají sedět na svých místech a užívají si hezkého dne. Od kotlů se již line pěkná vůně. Nikdo by neměl družstva navštěvovat a tak se také děje. Občas se na své muže přijdou podívat manželky a naopak. Já mám na starosti fotografování a tak mohu tam i tam. Snažím se být nestranná. I přesto dostávám otázky, tak co, jak to vypadá tam vedle, ale já si držím glanz a nic nedonáším. Snažím se být spravedlivá.

Mezi brigádníky panuje velice veselá atmosféra. Smějí se u toho, „je to jako za mlada na akci Z“, ano i já si pamatuji, že něco takového bylo. I mojí rodiče vždy kolem naší bytovky pořádali jarní a podzimní úklid. Dá se říct, že většinu příznivců znám a tak když si je vybavím, jak přijdou na koncert, či jak se chovají, jak chodí oblečení a nyní je vidím v teplákách a vozí třeba kolečka, či klečí v docela cizím záhonku, nebo zametají před hotelem, je to všechno legrace. A ti, co se zapojili, ji ještě více podpořili. Jožko vyhlašuje krátkou přestávku. Číšníci nosí z kuchyně chleba se sádlem a cibulí a chleba namazaný masovou pomazánkou. Podává se vychlazená citronová voda, kdo chce, dává si orosené. Po chvilce pauze si vyměňují nástroje a pokračují dál. S fotoaparátem chodím mezi nimi a slyším třeba větu: „A tyto růžové kytičky, to je plevel, nebo ne?“ Ano, v rámci legrace se i vtipkuje.

Vůně od kotlů je stále větší a větší. Je něco kolem 13.00 hodiny, maso je již delší dobu uvnitř a už pouští šťávu. Vidím, že každé družstvo má i jiné ingredience. Nic neprozrazuji. Jen cítím větší a větší soutěživost. Všichni kuchaři i kuchařky, kromě Evičky, mají pivo k dispozici a tak nevím, zda je lijí do hrdla, nebo do guláše. I to je přece možné. Začínají sportovní hry. Jožko dává dohromady čtyři družstva po pěti lidech. Je to celé namíchané, muži, ženy, staří, mladí… Každý kapitán si vybírá své spolubojovníky. Všichni mají na sobě čísla. U veliké tabule stojí rozhodčí, který vše zapisuje. První disciplína je slalomový běh s vajíčkem na lžičce. Zda jsou vajíčka natvrdo, nebo syrová, se brzy dozvídáme. Vítězí družstvo Evičky. Povzbuzujeme, jak se dá. Každé družstvo si dalo jméno, Berušky, Koupaliště, Kykyryky a družstvo naší dcery se jmenuje Žihadla. Další disciplína skákání v pytli, i zde jsme viděli pády a nebyly jen tak obyčejné pády. Vůle zvítězit byla na tolik veliká, že každý se snažil, jak mohl. Mezi tím si Jožko s Ivetou pozvali k mikrofonům šéfkuchaře a zeptali se proč si myslí, že ten jejich guláš bude ten nejlepší. Zazněly dvě odpovědi a my se necháme překvapit, ale hlavně ochutnáme. Vůně je již zcela konkrétní, kotle jsou od nás tak 15 metrů.

Velmi těžká disciplína byla hod na terč a také hod granátem do bedny. I lukostřelba byla v rámci sportovních her. Vedle hotelu je profesionální střelec, který má k dispozici více luků, některé mají i dalekohled. Nevím, zda jsem se vyjádřila zcela přesně. Sluníčko je nám nakloněno, všichni sedíme v krátkých rukávech, kdybychom mohli, tak se vyslečeme ještě více, ale to by asi nebylo ono. Někteří si sedli pod balkony, kde je přece jen více chládek a také stín. Hodně jsme se nasmáli. Jožko se opět ptá, jak jsou na tom guláše. Odpověď zní. „Hotovo“. Ještě bude rozstřel mezi dvěma družstvy, protože měla stejné výsledky v hodu a soutěž je u konce. Jak to celé dopadlo, se dozvíme zítra, ve středu, při tanečním večeru.

Nyní přichází na řadu ochutnávka guláše. Kotle jsou přeneseny dozadu, aby nikdo nevěděl, který je který. Každý dostává misku s gulášem a chléb. Již všichni jedí a pošmakují si. Jakmile je dojezeno, přichází na řadu guláš číslo dvě. A jakmile je někdo po jídle, jde k rozhodčímu a řekne číslo jedna, nebo číslo dva. Rozhodčí udělá čárku, které se postupně sčítají. Nikdo z nás neví, který je jednička a který je dvojka. Snad jen kuchaři sami, ti by to asi měli vědět. Obě družstva jsou napnutá, rivalita tu je, je to vidět. Také musím říct, že to není jen tak udělat 70 porcí guláše. Je na nich vidět únava, ale také zároveň i spokojenost. Už se plní čárky jak na jedné, tak na druhé straně. Rozhodčí s Jožkou staví celou tabuli zády k lidem. Jsou to tajnůstkáři. Prý, aby nikdo nemohl spekulovat. Napětí je větší a větší. Ještě polovina dojídá své porce a postupně chodí říkat svůj verdikt. Je konec, Jožko odpískal závěr soutěže. Je dobojováno. Právě se počítají čárky. Chvíle napětí a jsou tu výsledky. Zhruba 80 ku 60 vítězí Česko-moravské družstvo vedené Aničkou z Bílovce, její pomocnice byly Jindřiška, Jarmila, Vlaďka, Evička a Kačka. Obě posledně jmenované tu radost prožívají asi nejvíce. Poražené družstvo jde gratulovat vítězi, který dostává láhev šampaňského. Veliký potlesk sklízí obě družstva.

A to už se připravuje goralská muzika se čtyřmi zpěvačkami. Všichni jsou oblečení do národních krojů. Je to stejná hudba, která nám hrála v loňském roce na goralské svatbě.  Vašek je představuje, miluje tuto hudbu již od mládí. Je specifická, dá se u ní radovat i plakat. Zpěvačky zpívají typickým krčním hlasem, tak jak se to má. Zpívají ve trojhlase. Je to velmi pěkné. Jen si toho moc nemůžeme užít, protože se s Vaškem převlékáme do Goralských svatebních krojů. Je to podstatně rychlejší, než to bylo v loni. Ale i tak potřebuji pomoc, naprosto bych si s tím nevěděla rady. Člověk si myslí, že ano, ale je to omyl. Sukně, zástěra, halena, další sukně, několik opasků. Přijel za námi na hotel pan Jan z goralského muzea, který nás v loni oddával. Všechno má svá pravidla, i oblékání, nic se nesmí uspěchat, halena musí být zahrnutá, límec ohrnutý, mašle a vše ostatní má své místo. Jsme připraveni a hudba nám již hraje. Scházíme po schodech na zelenou louku za doprovodu tesklivé goralské melodie. Fotoaparáty cvakají, kamery filmují, jsem lehce nervózní. Skoro jako v loni. Dnes si máme obnovit manželský slib a pokud projdeme, tedy pokud já si zasloužím Vaška a Vašek si zaslouží mě, tak odedneška můžeme sdílet společnou ložnici. Je to prý goralský zvyk. Nevím, zda ho vymysleli pro nás dva, nebo opravdu to tak je. Těžko říct. No, vlastně není to těžké, kdo by to vydržel? Ale my jsme to s Vaškem ustáli a dnes tedy poprvé můžeme ulehnout do společného lože. Jsou pro nás připravené různé úkoly, zašívání kalhot, sekání dřeva a také cviky na goralské lavičce. Byli na ně pozvaní a vybraní z mnoha přítomných někteří SURFáci, všichni uspěli. Po splnění všech úkolů jsme jednoznačně splnili to, že jsme definitivně svoji se vším všudy. Legrace byla veliká, Vašek si bral mikrofon a komentoval různá místa tak, že se smáli i muzikanti za námi. Na konec nám zavázali oběma oči. Netušili jsme proč. Po sundání pásek z očí jsme nevěřili svým očím. Během chvilky na louce postavili manželskou postel s bílými peřinami. Když si nyní na to vzpomenu, musím se divit, jak dokázali, že se nikdo v ten daný okamžik nezasmál, nebo nějak neprořekl. Jožko zřejmě musel všem ukázat, aby byli ticho. Muselo jim to dát asi hodně práce, protože, když jsem tu postel uviděla, tak se spustil takový smích, že byl k nezastavení. Samozřejmě, že jsme postel museli zkusit. ……. No, každopádně jsme prošli všemi zkouškami, takže naše manželství bylo jednomyslně zpečetěno.

Hudba hraje dál, my se převlékáme do civilu a jdeme na poslední část dnešního dne, jdeme na večeři ve slovenském duchu. Na stolech jsou samé dobroty. Halušky samozřejmě nechybí. Nikdo nikam nespěchá, sedím u stolu a povídám si s okolními stoly. Večer je volný, tedy, dnes se nehraje. Ale přece jen jsme pozváni do společenské místnosti, slaví se tu zlatá svatba a smaragdová. Na stolech uzené a koláčky. Vašek již objímá svoji harmoniku a zpíváme živijó. Po chvíli se loučíme, Vašek harmoniku půjčuje jednomu z hostů, který baví dále společnost.

Brzy ráno mě vzbudily hromy a blesky, to byla ale bouřka, byla velmi blízko. Asi jsem nebyla sama, kdo byl předčasně probuzen. Každopádně v osm ráno bylo již po dešti a celý den nezapršelo, to bylo moc dobře, protože dvě třetiny našeho osazenstva jely na pltích sjíždět řeku. Je to celodenní výlet a na ten je potřeba hezké počasí. My jsme si šli zahrát kuželky do hotelu Hutník a pak jsme si vyjeli na Skalnaté pleso. Kolem plesa byl ještě sníh a tak Evička byla jako u vytržení. Dělala andělíčky do sněhu, válela sudy, jezdila po břichu, po zadku, no, zkrátka si to užila. Lanovka jezdí v každou celou. Pomaličku jsme přišli do hotelu a připravili se na večerní představení. Dnes večer se budou vyhlašovat výsledky včerejších sportovních her a také výsledky v gulášové soutěži. Kdo zvítězil, jsme již věděli, ale jak dopadly sportovní hry, nikdo nevěděl. Diplomy, láhve šampaňského, vše je připraveno. Ale nejdříve probíhá překvapení večera. Parta lidí se domluvila a nacvičila tanec doplněný maskami. Tentokráte to byla šmoulí přehlídka. Převleky, masky, paruky a také líčení na modro. A ještě nám také vystoupila malá pětiletá Terezka – mažoretka. Tancuje se, zpívá se, je pohoda. Další přestávku Jožko s Ivetou předávají ceny a gratulují vítězům. Večer se chýlí ke svému konci. „A buďte hodní, dnes můžete otevírat.“ Ještě chvíli sedíme v sále.

Čtvrtek nám lehce poprchává s přestávkami. Na 13. hodinu je plánovaný výlet do termálních koupelí Vrbov. Byla jsem tam při naší první návštěvě Tater. To bylo léto. Vím, že celý areál je po rekonstrukci. I naše Evička se zúčastnila. Někteří se jdou vykoupat do krytého bazénu. Další jedou do Popradu a někdo si jen tak užívá na hotelu. Já jsem se také vypravila na procházku, dobrý úmysl jsem měla, ale jaksi nebyl zrealizovaný. Lomnický štít se nám dnes schovával. Po dobré večeři jsme měli volno. Tedy, dnes se nehraje, ale program je zajištěn. Na dnešní večer jsme naplánovali promítání videoklipů, které jsme natočili při našem putování po Mexiku. Bude z toho DVD, které se bude jmenovat „S písničkou po Mexiku“. Vašek si připravil povídání mezi jednotlivými skladbami. Já si připravila písničky ve španělštině. Mezi nimi byly i ty, které jsem se naučila v Mexiku-Cucurucucu paloma a Mexiko lindo y querido, Besame Mucho, La paloma…. Písničky jsem prokládala mezi videoklipy. Jako každý večer jsme ještě poseděli, jedna becherovka na dobrou noc a už jen si popřát krásné sny.

Celý náš pobyt je a není organizovaný. Nic není povinné, a přesto těch společných akcí se účastní všichni. Máme mezi sebou mnoho zcela nových přírůstků, to je ale zvláštní slovo. No, jsou to ti, co se s námi do Tater vypravili zcela poprvé. A už mi hlásili, že tu nejsou naposled. A protože se nahlásili hned zkraje, první přihlášení již byli hned loni, po skončení týdenního pobytu. Hlásili se Lence při posledním tanečním večeru. A tyto řádky píši hned, jak se říká zčerstva, píši je pro ty z vás, kteří tu s námi nemůžete být. Nyní se nacházím na recepci, kolem mě je živo. Všechny křesla jsou obsazená. Na stolečkách voní káva. Každý má nějaké své téma. Bohužel dnes je již pátek, předposlední den. Zítra náš pobyt končí. Už se pomaličku rozcházíme a každý se vydává na nějaký výlet, výšlap, nebo do cukrárny. My jdeme na bobovou dráhu a pak už nás čeká balení. Ale to ještě není vše, ještě dnes večer budeme hrát a zítra ráno nasedneme do našeho domečku na kolečkách.

A jak to bude za rok? Ano, za rok si to opět ZOPAKUJEME. Náš týdenní pobyt začíná opět nedělí 15. 5. 2016. Již nyní bereme objednávky. Na vaše otázky vám odpoví naše Lenka, která má telefon 516 417 634, 602 790 311 nebo e-mail surf@surf.cz. Nebo se můžete zeptat mě a Vaška přímo na koncertech.

Těšíme se na vás a na tu atmosféru, pro kterou sem všichni jezdíme.

DOVIDENIA - AHOJ

Fotogalerie: Tatry 2015-pokračování

/album/fotogalerie-tatry-2015-pokracovani1/dsc-1361-jpg2/ /album/fotogalerie-tatry-2015-pokracovani1/dsc-1368-jpg2/ /album/fotogalerie-tatry-2015-pokracovani1/dsc-1370-jpg1/ /album/fotogalerie-tatry-2015-pokracovani1/dsc-1379-jpg/ /album/fotogalerie-tatry-2015-pokracovani1/dsc-1381-jpg1/
/album/fotogalerie-tatry-2015-pokracovani1/dscn7134-jpg/ /album/fotogalerie-tatry-2015-pokracovani1/dscn7136-jpg/ /album/fotogalerie-tatry-2015-pokracovani1/dsc-1392-jpg1/ /album/fotogalerie-tatry-2015-pokracovani1/dsc-1395-jpg/ /album/fotogalerie-tatry-2015-pokracovani1/dsc-1398-jpg/
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>