Týden na Slovensku

17.05.2011 16:23

Vyjíždíme na týdenní hudební šňůru k našim východním sousedům. Zde je třeba napsat, že SURF club pořádá tradiční rekreační pobyt s Evou a Vaškem. A kde? Tím místem odpočinku, tance, zpěvu, pohybu a pohody jsou Vysoké Tatry, Tatranská Lomnice, hotel Morava. Že Vám to něco připomíná? Ano. Zde se točil film Anděl na horách. Hotel se od té doby moc nezměnil, ale to není podstata věci. Vracíme se sem s Vaškem již po páté. A nejsme sami. Hotel je plný našich příznivců z celé naší vlasti. Jsou tu přátelé od Ostravy, z Prahy, od Brna, Kutná Hora, Pardubice, Neratovice, Plzeň, Beroun, Krnov, Stráž pod Ralskem, Zlín, Olomouc, Chotěboř, Jánské Lázně, Jihlava, Maršov, Zábřeh a ... Jsou tu tací, co s námi jezdí pravidelně. Celý rok se na tento týden těší. Nemyslím si, že by tu dělali bůhví jaké horské túry. Jedou se sem pobavit. Spousta SURFáků zde našla nové přátele. Samozřejmě, že tu jsou i nečlenové SURF clubu. Je to akce pro všechny naše posluchače. My jsme takový předvoj. Vyjíždíme už v sobotu dopoledne. Máme čas, nikam nespěcháme a ještě k tomu je krásný den. Na hotelu nás už čekají. Vše je již na zítřejší příjezd rekreantů připraveno. Od samého nedělního rána se hotel zaplňuje smějícími se tvářemi. Nikdo se nemračí, proč také? Paní ředitelka a její zástupce Jožko vítají příchozí ve vestibulu výborným sýrem a borovičkou. Někteří si dávají i dvakrát. Ráno se nemusí vstávat do práce a večer proběhne první hudební, taneční večer. Původně jsme měli hrát až v pondělí, ale proč to odkládat.

Vrcholek Lomnického štítu se na nás dívá pěkně z vrchu. Je pyšný jak je vysoký a krásný. Nikdo mu to ale nemá za zlé. Všichni se na něj rádi a s úctou podívají. Každý si dnes dělá, co je mu nejmilejší. My už sedíme ve vláčku, který nás veze na Štrbské pleso. Je to naše každoroční trasa. Před námi je krásně vidět Solisko a po pravé straně plesa stojí slovenská koliba. I zde se musíme zastavit, abychom neporušili tradice. Slunce se do nás hezky opírá. Obdivuji tu krásu kolem. Fotím a točím na svoji kameru. Evička s Davídkem pobíhají kolem. Davídek si už stačil promáčet pravou botu v plese. “No, když tam byl kamen a mně po něm uklouzla noha, já za to nemůžu.“ Říká na vysvětlenou. U vlaku potkáváme několik našich lidiček, zdravíme se na vzájem a těšíme se na společný večer. Nejdříve ale na večeři. Zde se zdravíme s těmi, co přijeli odpoledne. Jsme kompletní. Před půl osmou se otevírají dveře do společenského sálu a pan Jožko usazuje příchozí. Jak je to zvykem na našich tanečních akcí. Všichni mají svá místa. A tak je tomu po celý týden. Budeme zde hrát s Vaškem celkem třikrát. Udělali jsme si teoretickou rozvahu, v jakém duchu budou probíhat jednotlivé večery. Dnes jsou lidé unavení z cestování a také z přípitku a hlavně z té radosti, že se tu opět setkali se starými známými. Budeme to ladit do romantiky a pomalejších věcí. Daří se nám to tak udržet, až na poslední půlhodinu, kde jsem zazpívala Cappuccino, najednou se to vše probudilo a až do samého konce to hřmělo. Je vidět, že teorie je pouze teorie. Ale byli jsme připraveni. Třeba takovou harmoniku jsme řádně využili až poslední večer. Zůstáváme s Vaškem do čtvrtka poledne. Po té odjíždíme na další hudební štace po Slovensku. Musím poděkovat také za počasí, které nám celý pobyt hodně zpříjemnilo. Ani jedna kapka deště na nás do čtvrtka nespadla. Sluníčko hřálo každý den. V úterý ráno byla hromadná rozcvička předem ohlášená jako pyžamová rozcvička. To nemělo chybu. Za naši rodinu měla pyžamo Evička. „Maminko, tak už pojď, už je ráno, jdeme cvičit“. I Vašek šel, vzal si do ruky kameru, to byl maskovací manévr. I já jsem se snažila cvičit, celý týden mě pak bolely svaly od dřepů. Jó, budu se muset nad sebou zamyslet a něco začít dělat. To ráno, jsme zažili hodně legrace. Následují dny proběhly v pohodě a radosti. Ve čtvrtek dopoledne se loučíme a odjíždíme s tím, že se sem za rok opět vrátíme. Termín je již dohodnutý na 13. května 2012. Budeme mít celý hotel opět pro sebe. Naši SURFáci zůstávají na „Moravě“ a my jdeme rozdávat své písně po Slovenských městech. Čadca, Rájec a Povážské Bystrica. Hezky se nám hrálo a zpívalo. Jak asi bude reagovat slovenské publikum? To byla má otázka. Z minulého roku jsem si pamatovala krásný koncert, který jsme hráli v Žilině. Publikum reagovalo spontánně a jak zpívalo. Žádné kuňkání, hezky od plic. Je vidět, že si ještě pamatují spoustu lidových písní. Jakpak by ne? Mají třeba trošku jiné texty, ale zpívali s radostí. Tak tomu bylo i letos. Závěr našeho týdenního pobytu na Slovensku byl velký. Vyprodaný a zcela zaplněný sál v Povážské Bystrici byl krásnou tečkou. Za týdnem, který se mi zdál jako čtrnáct dní. Tolik zážitků, nových vjemů a informací najednou. Vše si doufejme zopakujeme zase za rok. Vy, kteří už nyní víte, že by jste chtěli společně s námi trávit několik dní ve Vysokých Tatrách se můžete již nyní přihlásit. 13. května 2012 ahoj na Slovensku v hotelu Morava.

Fotogalerie: Týden na Slovensku

/album/fotogalerie-tyden-na-slovensku/dsc-3753-jpg/ /album/fotogalerie-tyden-na-slovensku/dsc-3728-jpg/ /album/fotogalerie-tyden-na-slovensku/dsc-3713-jpg/ /album/fotogalerie-tyden-na-slovensku/dsc-3484-jpg/ /album/fotogalerie-tyden-na-slovensku/dsc-3518-jpg/
/album/fotogalerie-tyden-na-slovensku/dsc-3544-jpg/ /album/fotogalerie-tyden-na-slovensku/dsc-3546-jpg/ /album/fotogalerie-tyden-na-slovensku/dsc-3554-jpg/ /album/fotogalerie-tyden-na-slovensku/dsc-3630-jpg/ /album/fotogalerie-tyden-na-slovensku/dsc-3632-jpg/
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>