Vzpomínka 14. 10. 2015-Hana Chvojková

23.10.2015 09:50

Když jsem naposledy jela na koncert Evy Adams, právě začínalo jaro a vše se krásně zelenalo a rozkvétalo. Teď už je začátek podzimu a místo toho, aby zbarvující se přírodu podpořilo a rozzářilo slunko, tak nastalo šedivé, nevlídné období a prší. A tak se dívám z okna vlaku do deště a mlhy a těším se, že to krásno, teplo a slunečno teprve přijde, až se pozdravím s Evou a Vaškem a ostatními SURFáky, kteří si také dnešní den nenechali ujít. Tradici zpoždění dodržujeme a tak nás jedenáct, kteří jedeme vlakem, zdržuje ty, kteří dojeli svými auty včas. Nakonec se ale ukázalo, že zpoždění vůbec nevadí, neboť nás přijelo tolik, že cukrárna, kam nás pozval Vašek s Evou, je zcela zaplněna těmi, kteří dojeli auty a tak nastalo střídání. Usedají hladoví a sytí odchází. Po cukrárně je sraz na zámku v Blansku, kde nás čeká prohlídka nádherných zámeckých prostor. Dozvěděla jsem se, že zámek je zároveň muzeum, což trochu děsí, protože přicházíme i do místností vybavených nábytkem, který znám ze svého dětství. Zvláště nábytek kuchyně je téměř totožný se zde zařízenou kuchyní, ve které jsem vyrůstala já a tak vše, co je mi tak známé, ve mně vyvolává dojem, že i já jsem vlastně už muzejní typ. A protože paní průvodkyně právě říká, že veškeré zařízení je ze sbírek, držím se opodál, abych nebyla také sebraná. Po ukončení prohlídky nás Vašek přiděluje do všech aut, a i když mám pocit, že to nemůže klapnout a na některé se místo nedostane, všichni v autech odjíždí a v pořádku dojedou i ti, kteří cestou zabloudili. Usazujeme se ke stolům a vonící polévku střídá bramborový salát a řízek. Pak ještě něčím zapít a už nás vítá Eva v odpoledním programu. Promítá se část DVD z Opatije a pak Vašek vyzve Lenku, aby nám vyprávěla o své měsíční cestě po Kanadě, odkud se teprve před pár dny vrátila. Promítají se fotky z cest, které Lenka komentuje a vypráví tak, že žasneme. Sotva jsem svým spolustolovníkům řekla, že takto jsem Lenku neslyšela mluvit, co ji znám, vzal si Vašek mikrofon od Evy a řekl téměř stejnými slovy totéž. Je to překvapení i pro něj a tak Lenčin výjimečný proslov okomentuje s humorem sobě vlastním. Mezi Lenčiným vyprávěním se pouští písničky z DVD Evy a Vaška S písničkou po Kanadě a tak kanadské odpoledne uběhlo zajímavě a dost rychle. Pak ještě někteří odchází na prohlídku studia, ale tam už jsem byla a tak se zapojím do přípravy sálu na večerní koncert Evy Adams. Místo stolů se staví řady židlí. Sál bude úplně plný a tak nám Eva dává pokyny, jak by bylo nejlépe židle rozestavit. Snažíme se je postavit tak, aby všichni dobře viděli, ale na uličku, kudy Eva přichází, zbývá velmi málo místa - no, je vyprodáno. 

Pak ještě světla, večeře a už začíná koncert. Na pódiu jen piano a bubny. Za piano usedá muž a k bubnům žena. Zní úvodní skladba a teprve pak přichází Eva Adams a svým jemným, sametovým hlasem otvírá naše srdce a přináší do nich teplo, pohodu a klid. Ano, proto jsme tady. Zachytit něco, co v nás ještě dlouhou dobu zůstane a na co budeme rádi vzpomínat. V první části koncertu zní písničky, které většinou už důvěrně známe a jsou nám blízké. Posloucháme tiše a vnímáme jen hudbu, slova a momentální kouzlo okamžiku. Určitě i slzičky ukápnou, když některá písnička a Evin zpěv zasáhne o něco víc... Dál mi scházíš, Tango a láska… všem asi probíhají hlavou vlastní příběhy. Eva to s námi umí a myslím, že každý má pocit, že zpívá jen pro něj, i když sál je plný posluchačů. 

Poslední písnička před přestávkou vyvolá mrazení po těle. Písnička, kterou všichni známe, má nádherný, dnešní dobu vystihující text, který jí dává zcela nový rozměr. Má krásný název - Modlitba za zemi a tak když doznívají poslední slova... a ať z dýmky míru stoupá dým... přichází ti, kteří mají Evu rádi o něco víc a chtějí poděkovat i květinou. A tak tu máme růže, karafiáty, gerbery i strelicie a druhou část koncertu květiny zdobí pódium, abychom si užili té nádhery všichni. Eva si takové poděkování určitě zaslouží, ale dík by jistě patřil i Eviným rodičům, kteří ji na cestu zpěvačky připravili a hlavně udrželi tam, kde bylo třeba. A dík patří i Vaškovi, který převzal od Eviných rodičů právě vykvetlou růži a rozhodl se jí dál pěstovat a šlechtit. Štěstí je, že růže stačí jen občas okopávat. Kdyby Vašek dostal pole neorané, tam by musel ještě orat, vláčet a hnojit a to bych Evě fakt nepřála. A tak tu máme Evu s hlasem, který je velkým darem, ale také mohl klidně zapadnout, nebýt těch, kteří o něj pečovali, když vlastní rozum ještě nedorazil. 

V druhé části koncertu jsou úplně nové písničky, které dnes slyšíme poprvé a tak bude třeba je vyslechnout častěji, než se hudba a text dostanou pod kůži. Že se líbí, je jasné. Po závěrečné písničce a potlesku se nikomu nechce odejít a všichni sedí dál. Dvakrát nás Eva upozornila, že už nic víc nebude. Všichni sedí a nejspíš vstřebávají krásné pocity, které dnešní večer přinesl. A já se ptám - nadržujeme Evě anebo je fakt tak dobrá? Já mám jasno.

Byl to opět příjemný a hezký večer. Kromě jednoho jsem se zúčastnila všech koncertů, každý večer byl jiný, jiná atmosféra, jiné písničky, jiní lidé, ale přece jen - jako v celém životě - vzpomínka na první koncert je ta nejsilnější.

Ahoj Hanka